Přihlášení | Registrace

Profily

Klenoty Ultimae Records I

Lyon je ultramoderní, velmi přátelské město s bohatou historií a svým významem zaujímá druhou pozici po francouzské hlavní metropoli. Oproti Paříži však působí mnohem klidněji, patří nepopiratelně mezi labužnická města a bavíme-li se o hudbě, sídlí v něm žánrově specificky orientovaný label Ultimae Records, vydávající jednu delikatesu za druhou.

Sdílej:|

Zakladatel - Vincent Villuis (spolu se svou ženou Sandrine Gryson aka Mahiane) si velmi potrpí na svébytné image svého labelu, neboť si s pedantským perfekcionismem hlídá všechny aspekty s tím spojené - počínaje obaly nahrávek, tvořící téměř vždy striktně jednotnou sérii, díky širokoúhlé koncepci, a zvukovou postprodukcí konče. Krom skutečnosti, že se sám aktivně věnuje vlastnímu hudebnímu projektu AES DANA a rovněž stál u zrodu několika dalších (včetně klenotu vydavatelství - ASURA), občas kolaboruje se stájovými kolegy, kdy za nejvýznamnější lze považovat spolupráci se švédským multiinstrumentalistou Magnusem Birgerssonem aka SOLAR FIELDS na trip-hopově orientovaném projektu H.U.V.A. NETWORK.

Pakliže nějak pregnantně popsat hudební vize interpretů tvořících pod záštitou Ultimae považuji za úkol poněkud obtížný, jedno lze konstatovat zcela jednoznačně, všechny vydané tituly pojí určitá analogie v oblasti hudebního vyjádření. A nemám teď na mysli společného jmenovatele, že spolky jako SOLAR FIELDS, AES DANA, CARBON BASED LIFEFORMS, H.U.V.A. NETWORK nebo ASURA komponují elektronickou hudbu. Jednalo by se o podobně diletantské konstatování jako v případě, že tvrděkovová muzika začíná i končí s heavy metalem. Na druhou stranu nechci čtenáře odpálkovat stylem, že nejlepší asi bude navštívit web ultimae.com a zaposlouchat se do hudebních ukázek jednotlivých interpretů. Osobně jsem toto dobrodružství podnikal opravdu velmi dlouho a stále se ho nemohu nabažit.

Pokud nějaký umělecký směr obsahuje nespočet (nezřídka i protichůdných) stylových klasifikací, tak bezesporu elektronická hudba. Nejčastěji se tvorba interpretů labelu Ultimae charakterizuje jako psybient, tedy odvozený druh psychedelické elektronické hudby zrozené na počátku 80. let v indickém státečku Goa. Odtud pochází též proud goa trance, jenž pro změnu inspiroval několik klíčových EBM skupin na konci 80. let. Přestože z terminologického hlediska "trance" - trans, extáze, vytržení - dokonale vystihuje hudební i řekněme mentální povahu těchto interpretů, problém spatřuji v prostém faktu, že ho zprofanovala taneční scéna. Musím zdůraznit, že Ultimae vydává pouze netaneční, tudíž spíše poslechová alba (navzdory skutečnosti, že nemálo stájových interpretů včetně majitele Villuise se živí mimo jiné jako DJ). V tomto případě tudíž můžeme operovat se styly jako psybient, ambient, chillout, downtempo, IDM či new age. Na druhou stranu, tato terminologie může neprávem svádět až k loungeové posluchačské pohodlnosti, neboť Ultimae produkty zastávají přesný protipól k tzv. "easy listening" nahrávkám.

Protože se nacházíme v subsekci The Cave, jistě správně tušíte, že francouzské vydavatelství si libuje v progresivním a experimentálním přístupu a taktéž v hudební nejednoznačnosti či spíše neuchopitelnosti. Lze spatřit jistou návaznost na hypnoticko-meditační odkaz pionýrů kontemplativního subžánru elektronické hudby Roberta Riche a Stevea Roache, nicméně v notně high-tech balení. Nezřídka ambientní rozjímání protnou rafinované beaty, jindy se pro změnu vydáváme do vod pestrobarevných vokálních kreací v duchu world music či ethereal wave, mezi vzácnosti nepatří ani akustické nástroje jako kytary, balalajka či sitár. Proto bych hudební škatulky až tak neřešil, ostatně lze vůbec smysluplně klasifikovat hudební soundtrack evokující kupříkladu svist Halleyovy komety napříč nekonečným vesmírem, obohacený o poutavé dialogy astronomů (ASURA - Halley Road), neviditelné siločáry spojující středy geomagnetické síly k sobě (AES DANA - Leylines) nebo cestování ke vzdáleným hvězdám (SOLAR FIELDS - Movements)?

SOLAR FIELDS - Origin #01

2010 Ultimae Records

Magnus Birgesson aka SOLAR FIELDS patří k nejvýznamnějším skladatelům kontemplativní elektronické hudby za poslední dekádu, koncem letošního jara dokonce navštívil i Česku republiku v rámci psytranceového festivalu Bibione 2010, konaného tradičně v Kožlanech u Rakovníka. Devátý počin "Origin #01" (počítáme-li i soundtrack k videohře Mirror's Edge) tvoří první část tetralogie prezentující SOLAR FIELDS v poněkud jiném světle. Myšlenku zpracovat rozsáhlý archív hudebních nápadů, obsahujících nespočet opravdových klenotů, plánoval Birgesson spolu s fanoušky již léta a na sklonku roku 2010 uzrál onen čas.

Osobně jsem a priori skeptický, pokud dochází k inventuře léty nastřádaných, dříve nevydaných materiálů, avšak po prvním poslechu CD "Origin #01" milovníka Birgessonových hudebních vizí ihned napadne, proč se nemohly objevit dříve. Kdo si SOLAR FIELDS zafixoval jako neskutečně precizní high-tech mašinu či spíše jakýsi digitální orchestr, jehož členové s mikroprocesorovou důsledností plní každý takt virtuálního dirigenta, nejspíše nevyjde z úžasu, jakým organickým teplem disponuje aktuální dílo.

Již v minulosti jsme mohli v tvorbě SOLAR FIELDS vystopovat vlivy space newageových veteránů jako TANGERINE DREAM, Klause Schulzeho, Jeana-Michela Jarreho či Vangelise, avšak kolekce "Origin #01" je postupy evokující hřejivost analogových syntezátorů doslova prostoupena. Ba co více, neortodoxnost nahrávky podtrhují akustické nástroje jako kytary, balalajka či sitár, třeba "Bigger Stream" zabředává až do post-rockových vod, v ní a ještě v závěrečné "OCT" dokonce Birgesson zapěje. Smekám před experimentálně atypickou tváří SOLAR FIELDS, z kosmických dálav jsme se vrátili zpět na Zemi, k samotné esenci života, neboť natolik neskutečně přirozeně album zní.

hodnocení: 95 %

ASURA - 360

2010 Ultimae Records

Název čtvrtého počinu je vpravdě výmluvný, neboť se vskutku jedná o stylový obrat o 360 stupňů. Přesahy k world music charakterizující přelomové druhé album "Lost Eden" vzala voda, stejně tak vymizely skoro až taneční beaty předchozího "Live2". Nepočítám-li lehce orientálně laděnou úvodní "Silent Walking", okrášlenou éterickým zpěvem hostující Ayten, dílo "360" ponejvíce evokuje kosmické dálavy kolegy SOLAR FIELDS. V podobném duchu se totiž nesou syntezátorové plochy, snažící se spíše o členitější melodie podpořené robustnější rytmikou, připomínající spíše přirozený zvuk bicích, než monotónní techno beaty. Na druhou stranu sem tam prosáknou i lehce orientální názvuky, avšak potažené cyber amalgámem - v tomto ohledu nekompromisně vítězí trojka "Altered State". Charles Farewell, jenž z původní vícečlenné sestavy zůstal sám, se rozhodl experimentovat, tudíž na albu prakticky nenaleznete totožnou kompozici a krom již zmiňované jedničky ani vyloženě podbízivou záležitost.

Každá z deseti skladeb obsahuje zajímavý nosný motiv, občas obohacený o rafinovanější kompoziční finesy. Vzpomeňme kupříkladu zajímavý, skoro až drum'n'basový, spodek v "Atlantis Child" (v níž Farewell rovněž provětrá hrdlo) či neméně interesantní rytmiku v "Longing For Silence". Osobně jsem si však oblíbil epickou jízdu "Halley Road" či emocionální tryznu vskutku biblických rozměrů - "Getsemani".

Přestože oproti minulosti či v koloritu "konkurenčních" projektů Ultimae Records ASURA nepřekvapí originalitou v rámci diskografie, spíše žánrovou věrností (což rozhodně nepovažuji za mínus), právě komplexní dotaženost a vyzrálá kompoziční zručnost činí album "360" výjimečným.

hodnocení: 80 %

AES DANA - Leylines

2009 Ultimae Records

"Na žádnou hudební výuku jsem nikdy nechodil, vše jsem se učil sám. Noty neumím."

Vincent Villuis aka AES DANA

Nevzpomenout v první části seriálu "Klenoty Ultimae Records" projekt jeho zakladatele Vincenta Villuise AES DANA bych považoval za trestuhodné, navíc, když loňský pátý přírůstek "Leylines" dokonale prezentuje hudebně-ideologické vize jeho labelu. Oproti současné mnohoznačnosti SOLAR FIELDS či rozmáchlosti ASURY působí AES DANA poněkud skromně minimalisticky, o to však rafinovaněji.

Villuis sází na pestré, až trip-hopové beaty, minimalistické piáno a všudypřítomná ambientní zákoutí. Ačkoliv samotná rytmika tepe až s chilloutovou jemností, ve výsledku vyzní překvapivě nekompromisně. Obecně se CD "Leylines" velmi suverénně sune kupředu a to i přesto, že vše zní naprosto nekonfliktně, až jakoby odevzdaně. Při pozorném poslechu zjistíme, že merito věci tkví v nesmírné pestrosti použitých samplů a to především v rámci jedné kompozice. Stejně tak musíme, chtě nechtě, uznale pokývnout, že i při takové samplové diverzitě skladby disponují identifikovatelným nosným základem.

AES DANA se pod kůži dostává ze všech tentokrát recenzovaných počinů nejméně snáz, což jedině kvituji, neboť "Leylines" po mnoha posleších potvrzuje svoji neoposlouchatelnost. A přestože nahrávka vznikla kompletně digitální cestou, vyzní překvapivě organicky, skoro jako by lidské srdce tepalo v těle kyborga.

hodnocení: 90 %

Štěpán Šimek | 24.12.10

Další články autora:

LUNAR5 - Soundpainting | 03.07.15
Duel: ROME - A Passage to Rhodesia / SPIRITUAL FRONT - Black Hearts In Black Suits | 11.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Transcendentální meditace | 09.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Soustředěný poslech při čaji o páté | 08.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Relax při práci nebo žehlení | 05.01.15

Všechny články