Přihlášení | Registrace

Recenze

MORTIIS - The Grudge

2004 Earache

Sdílej:|

Mortiis – druhdy věrozvěst medieval dark ambientu, nyní hlasatel nové éry, nesoucí se na vlnách industriálního rocku. Po výtečném předchůdci "The Smell of Rain" (recenze) vydal Earache loni neméně kvalitního nástupce "The Grudge". Komu se líbilo moderní směřování na "The Smell of Rain", nemůže být počinem "The Grudge" zklamán. Prakticky všechny atributy zůstaly zachovány, jen jsem zaregistroval více kytar, tudíž ještě vetší příklon k cyber či electronic rocku, neboli jinými slovy odklon od ambient/dark wave. Mnozí z vás mohou namítat, že nový Mortiis není nic jiného, než kopírka NINE INCH NAILS či MINISTRY. Nicméně stejnou váhu má tvrzení, že všechny současné power/speed metalové skupiny bohapustě kopírují HELLOWEEN. Mortiis nemůže za to, že svoji seberealizaci našel ve stejném hudebním směru, jenž před ním utvářeli jiní. Osobně za nejdůležitější fakt považuji, zdali svoji muziku vytváří kvalitně a s upřímností. "The Grudge" rozhodně patří mezi kvalitní nahrávky vzdávající svému žánru čest.

Oproti minulému počinu nezní "The Grudge" tak hitově ani neobsahuje vyloženě jemné balady typu "Everyone Leaves". Naopak působí poměrně vznětlivým dojmem. Mortiis povětšinou pěkně nasraně pokřikuje, kytary si drhnou jeden tvrdý riff za druhým, všude samé vlezlé techno beaty či chladné samply. Neslyšel jsem snad skladbu, kde by Mortiisův vokál neprošel nějakými počítačovými mašinkami. Poněkud dusná dekadentní atmosféra, na hony vzdálená až klidné pohádkové klávesové minulosti.

Snad jen "refrén" v úvodní "Broken skin" nejvíce evokuje minulý umírněnější počin. Na několik sekund, jak paprsky slunečního světla, prosvitne čistý Mortiisův vokál a lahodící klávesy. Ještě jakási naděje na nás čeká u osmičky "The loneliest thing", zřejmě nejklidnější to píseň na CD. Jinak po zbytek alba jsme ponořeni hluboko v industriální mašinérii, napíchnutí na nějaký hodně temný svět podobný Matrixu.

Pokud bych měl "The Grudge" přece jen něco vytknout, tak poměrně časté opakování samplů. Některé jsem slyšel již na minulém počinu. Rovněž kytary by mohly hrát rafinovaněji, o nějakém sólíčku si můžeme nechat jen zdát. Ovšem tento způsob hraní k tomuto stylu patří, jako celek deska působí velmi svěžím dojmem. Doslova jako lék po opici. Komu se přece jen stýská po klávesových prvotinách, může zavzpomínat při poslechu dark ambientního outra "Asthma". Ovšem jinak se jedná o Eru 2 jako řemen!

Hodnocení

Štěpán Šimek | 09.06.06

Další články autora:

LUNAR5 - Soundpainting | 03.07.15
Duel: ROME - A Passage to Rhodesia / SPIRITUAL FRONT - Black Hearts In Black Suits | 11.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Transcendentální meditace | 09.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Soustředěný poslech při čaji o páté | 08.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Relax při práci nebo žehlení | 05.01.15

Všechny články