Novinky | Videa

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

Bruno Ferrari - Vaudeville live!

Více

Recenze

TRIORE - Three Hours

2009 Cold Meat Industry/Eternal Soul

Podmanivé kázání nevzrušeným hlasem

Byť sdílejí mnohé své fanoušky, je hudební tvorba Christiana Erdmanna (TRIARII) a Tomase Petterssona (ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO) takřka protikladná. Zatímco Erdmann narušuje posluchačské pohodlí hymnickými skladbami, na něž by bylo snadné mašírovat, kdybychom znali jen notový zápis a nikoliv historické souvislosti, Pettersson lechtá představivost nestrojenou neofolkovou dekadencí. Ve dvojlomnosti jejich na první poslech atraktivní tvorby však můžeme nalézt nejvýraznější styčný bod společného projektu TRIORE. Ani v něm nezvěstují zvony nic dobrého.

TRIORE nese zřetelný rukopis obou umělců: i když ale za kombinací vyrovnanosti a požitkářství hledáme Petterssona a za zlověstným rušením poklidu zase Erdmanna, nelze se zbavit pocitu, že stojíme v prvé řadě před nádhernou souhrou koncentrovaných kreativních sil a deskou, která není o souboji dvou nálad (respektive umělců za nimi stojícími), ale jejich vzájemné komunikaci. Z výrazných melodií bychom sice mohli usuzovat, že ducha desky ovládly spíše pohnutky blízké Petterssonovi, ale není tomu tak – masivní instrumentální podklad se totiž na náladě písní podílí totožnou měrou. Tohle nejsou epičtější ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO ani vlídnější TRARII – tohle jsou TRIORE.

Motivem (ubíhajícího) času není deska lemována náhodou – v její uvědomělé tragice se totiž opravdu mimořádným způsobem odráží intimní příběhy i pocity pomíjivosti a majestátnosti, která však nestojí v opozici přízemnosti, neboť na ní není pranic záviděníhodného. "Three Hours" dokáží dojmout i znepříjemnit zdánlivě klidnou chvíli, vždy zejména díky nenápadným nuancím, které ale nelze přeslechnout. Mezi skladbami či vokálním podáním nejsou obrovské rozdíly – v jejich emocionálním dopadu ano.

Album je neuspěchané a vyrovnané, nemůžeme o něm ale říct, že by se "hezky poslouchalo". Do poklidného tikotu hodin se totiž vkrádají zlověstné nálady, které dají melodiím tu a tam připomínajícím bodré Maynardovy PUSCIFER zcela nový rozměr. A nikoliv náhodou – neofolk přece pracuje s nejednoznačností jako kreativním východiskem, jak o tom svědčí třeba přímé, ale banalitě se úspěšně vyhýbající texty. Skutečnost, že album vznikalo po dobu několika let, je na něm patrná. Vpravdě hodinářsky precizní práce.

"Three Hours" dokáže hojit rány, ale nikdy nedá zapomenout na to, co je způsobilo. Je jako pomočená ruka hladící odranou kůži, jako hřejivé objetí v zákopech, jako polibek do krve rozpraskanými rty, ale i jako nečekaná úleva v samotě. Na první poslech atraktivní, po každém dalším poslechu více a více nejednoznačná deska.

sestava:Christian Erdmann, Tomas Pettersson – vše
produkce: Tomas Pettersson
studio: Triarii Headquarters, Limbo
čas: 41:21
země původu: Německo/Švédsko
styl: martial neofolk
odkaz: http://triore.de, www.myspace.com/triore

tracklist:
1. The First Three Hours
2. Victory Rising
3. After Summer We Fall
4. The Missing Hour
5. Another Love, Another Hate
6. No Tears Are Shed for You And Me
7. Pleasuers And Tortures
8. Fires Burn, Like Fires Do
9. Let Us Meet in the Trenches
10. There's a Smell to Life That Dies
11. Europa's Dream
12. The Last Three Hours

Spojení zvučných jmen nese zajisté velikou míru zodpovědnosti a píle. Před poslechem alba jsem sám pochyboval nad samotnou slučitelností martial industriálního ambientu s erotickým neofolkem. Samotná existence alba "Three Hours" představuje na jedné straně kladnou odpověď. Na straně druhé však vzniká další otázka, a to k jak moc hluboké vzájemné penetraci dvou přístupů došlo. Přestože kulisy skladeb drží pod svým dohlednem jednoznačně TRIARII, vše ostatní a hlavně to, co je nejvíce slyšet, spadá k ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO. Pro posluchače to ale nic nemění, hudební umělci zůstávají skryti ve stínech svých dětí, a kdo s kým souložil, lidi příliš nezajímá. Hlavní zůstává viditelná část TRIORE a to je sama fyzická deska a její obsah. A ten dle zvyklostí svých rodičů levituje vysoko nad hudební průměrností.