Přihlášení | Registrace

Recenze

HOW TO DESTROY ANGELS - How to Destroy Angels

2010 The Null Corporation

Sdílej:|

Když jsem se dozvěděl, že Trent Reznor připravil nový projekt, v němž pěje jeho žena Mariqueen Maandig, měl jsem zprvu trochu obavy, zdali se nejedná o další z řady prvoplánových aktivit, kdy se nějaká zpěvačka snaží zviditelnit prostřednictvím svého slavného partnera. Veškeré pochyby zažehnal již letmý pohled na webovky, ze kterých na mě doslova dýchla příjemná "indie" atmosféra díky dokonale zpracovanému nehudebnímu aspektu projektu. O ten se postaral dvorní kapelní grafik Rob Sheridan, známý již ze spolupráce na vizuálu NINE INCH NAILS. Ostatně samotné jméno projektu HOW TO DESTROY ANGELS může značit vše, jen ne laciné komerční vábení (debutové EP bylo poskytnuto volně ke stažení z oficiálního webu).

Pokud by eponymní EP obsahovalo jen skladby v duchu až orgasmicky gradační úvodní hitovky "The Space in Between" (jež posloužila též k realizaci neméně expresivního videoklipu) či závěrečného návykového rauše v podobě "A Drowning" bez skrupulí bych hovořil o takové menší hudební revoluci. Ne že by zbytek materiálu tvořil onu pověstnou vatu, nicméně se natolik nevryl do šedé kůry mozkové jako ony vzpomínané bezchybné kompozice, na kterých jsem bohudík získal natolik silnou závislost, že mi slouží prakticky dennodenně jako jakési relaxační hymny. A co více, ne a ne se oposlouchat.

Trent Reznor a spol. operují s aranžemi a s postupy vycházejícími jak z domovského tábora NINE INCH NAILS, tak obecně ze zlaté éry elektro-industriální scény, a tudíž dnes nejen v hudbě poměrně častý retro odér nalezneme i u HOW TO DESTROY ANGELS. Čím se však toto CD liší od zástupu mnoha dalších? Především obrovským nadhledem a inteligentním roubením různých nejen elektronických žánrů. V neposlední řadě pak korunku celému projektu nasadil nekonvenční pěvecký projev frontwomanky Mariqueen Maandig. Její hlas dokáže svou spontánní erotičností magicky uhranout (jednička) či vás ovane tak jemným dotekem jako ladné pohyby pírka v ranním vánku (šestka). Ale dokáže se z ní vyklubat i pěkně frivolní dračice v "Fur Lined " či děva dusné klubové párty "BBB".

Co se týče nástrojového arzenálu, lze konstatovat jediné: Trent není žádný troškař. Pokud by si jiný interpret vystačil jen s minimem v podobě nasamplovaného podkladu podpořeného rafinovanými beaty, tak on se nebojí tu a tam zakomponovat nejen kytaru, baskytaru, bicí automat, moog, syntezátory, klávesy a já nevím jaké další mašinky, ale především každý nástroj působí v rámci svých možností pokud možno neotřele. Především zvuk kytary zní i na poměry jinak nonkonformního industriálního stylu, z něhož tvorba projektu vychází, když to řeknu na rovinu, poněkud uhozeně. Též různé retro názvuky v podobě třeba midi samplů evokujících éru videoher 80. let v předposlední "The Believers" se jeví jako originální komponenty nahrávky.

EP "How to Destroy Angels" velmi mile překvapilo nejen nekonvenční syntézou studiového experimentátorství s až popovou uhlazeností, nýbrž především srážkou moderního se starým. Výraz futuretro není tak docela od věci. Čím více nahrávku poslouchám, tím více přicházím na chuť též její "prostřední části". Jako nesčetněkrát v minulosti si nás Trent Reznor opět pěkně omotal kolem prstu, snad na regulérní dlouhohrající řadovce neukročí z natolik luxusní umělecké výpovědi.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 24.07.10

Další články autora:

LUNAR5 - Soundpainting | 03.07.15
Duel: ROME - A Passage to Rhodesia / SPIRITUAL FRONT - Black Hearts In Black Suits | 11.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Transcendentální meditace | 09.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Soustředěný poslech při čaji o páté | 08.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Relax při práci nebo žehlení | 05.01.15

Všechny články