Přihlášení | Registrace

Recenze

Brendan Perry - Ark

2010 Cooking Vinyl

čas: 55:04
země původu: Velká Británie
styl: darkwave/ethereal/rock

Sdílej:|

Jsem nesmírně potěšen, že v dnešní hektické době přesycené "easy listening" nahrávkami určenými k nekoncentrovanému poslechu třeba v autě, ještě výjimečně narazíme na svébytné umělce, pro něž termín "indie" či "alternative" není synonymum pro metrosexuální manýry. Brendan Perry totiž druhdy v tandemu s Lisou Gerrard díky jejich společnému projektu DEAD CAN DANCE - vlajkové lodi kultovního labelu 4AD - samotný "indie" žánr definoval. Po ukončení vzájemné spolupráce v polovině 90. let minulého století jsme paralelu se stylotvorným duem mohli nalézat pouze v sólové dráze Lisy Gerrard. Perry sice na konci 90. let nenápadně vyrukoval s debutovou sólovkou "Eye of the Hunter", ovšem pro její až překvapivě staromilsky orientovaný folk/rock považuji za regulérní návrat na scénu až s loňským počinem "Ark".

Nemohu si odpustit floskuli, ale "Ark" je jednoznačně hozenou rukavicí sólové tvorbě bývalé sparing partnerky Lisy Gerrard. Perry natočil skutečný opus magnum, částečně oživil ducha svého předchozího působiště, neboť úvodní dvě kompozice "Babylon" a "The Bogus Man" původně napsal ještě pro DEAD CAN DANCE, ale z pochopitelných důvodů pod tímto jménem již nemohly vyjít, na druhou stranu by bylo škoda je pro jejich mimořádnou kvalitu ponechat navěky v šuplíku. Ba co více, na tvorbu ikony skutečné hi-fi hudby, která jakoby zemřela s uplynutím osmdesátek, ladně navázal. Stejně jako DEAD CAN DANCE koexistovali v době popové expanze mimo hlavní proud, neméně urputně si svoji specifickou cestu razí v současnosti i Brendan Perry. Tím však nechci prohlásit, že by se osmiskladbová kolekce "Ark" snažila urputně evokovat ducha jeho vrcholného tvůrčího období pod záštitou 4AD, ovšem současně ani nelze jistou retrospektivu popřít. Album především odráží moderní studiový přístup nesmírně talentovaného multiinstrumentalisty s bezesporu až bardovsky čistým vokálním přednesem. Ona retrospektivita není samoúčelná, nýbrž odráží přirozený tvůrčí proces hudebníka, který daný žánr s přívlastky jako darkwave či ethereal jednoduše spoluutvářel.

Mluvíme-li o zvuku, nevybavuji si, kdy jsem naposledy slyšel natolik přirozeně znějící a do detailu vychytanou nahrávku (tedy krom aktuálního projektu Trenta Reznora). "Ark" prakticky definuje dokonalou fúzi organické hřejivosti, reprezentované zpěvem či občasnými akustickými bicími a kytarami, se syntetickou elektronikou. Pro Perryho je pojem hektičnost tabu. A tím nepoukazuji jen na vyrovnanost, vyklidněnost a celkovou nekonfliktnost nahrávky, nýbrž především na samotný nahrávací proces. Ostatně kolik znáte interpretů, jež jsou ochotni s vydáním řadového počinu vyčkávat více než deset let, dokud nenastane ta pravá tvůrčí konstelace?

Bezesporu nezaměnitelné vyznění nahrávky lze též přičíst geniu loci Perryho neustále modernizovaného nahrávacího studia situovaného do starobylého kostela Quivvy v severním Irsku. Dokonalá akustika se podepsala především na zpěvu a zvuku akustických nástrojů, především perkusí v úvodním skladbovém tandemu, jenž je na hony vzdálen sterilitě většiny moderních nahrávek. Akustické aranže doprovází velmi příjemně a přirozeně doznívající echo, díky čemuž kompozice jako celek působí poněkud epičtějším dojmem.

Z větší části však Perry kočíruje celou paletu elektronických nástrojů, pohrává si s rozličnými efekty, samply a obecně hudebním softwarem, díky čemuž znějí jednotlivé skladby pestře mnohovrstveně. I když na první poslech samotné aranže tvoří poměrně přístupné tóny, teprve až při koncentrovaném poslechovém ponoru na patřičně kvalitní aparatuře můžeme podniknout dobrodružství v podobě odlupování jednotlivých rafinovaně vrstvených muzikantských fines. Díky naprosto špičkovému zvuku nahrávky může podobný ponor přerůst až v obsesi.

Textová složka desky pospolu tvoří libreto, kterým se proplétá téma odcizení, překvapí svou politickou otevřeností. Pakliže v hudbě Perry sází na spektakulární rafinovanost, v textech naopak pojmenovává krize dneška takříkajíc "pravým jménem". Ačkoliv byste možná kteréhokoliv jiného interpreta obvinili z přílišné sentimentálnosti, pokud by pěl třeba "Never ever wanted to fight in your war - Never wanted to fight your wars for you - This boy only believes in love", nikoliv však Perryho, neboť díky jeho až dramaticky teatrálnímu projevu, přetavuje jednotlivé verše v uvěřitelnou sebereflexi.

"Ark" inspiruje, "Ark" naplňuje a především se neskutečně dobře poslouchá. Každý jeho poslech mě stále naplňuje, působí jako nějaký důležitý vitamín, životodárný lektvar. Je dobré vědět, že hudební alchymisté stále ještě žijí mezi námi, najdete jich sice málo, ale o to intenzivněji jejich dílo rezonuje napříč časem.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 03.01.11

Další články autora:

LUNAR5 - Soundpainting | 03.07.15
Duel: ROME - A Passage to Rhodesia / SPIRITUAL FRONT - Black Hearts In Black Suits | 11.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Transcendentální meditace | 09.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Soustředěný poslech při čaji o páté | 08.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Relax při práci nebo žehlení | 05.01.15

Všechny články