Přihlášení | Registrace

Recenze

LADYTRON - Gravity the Seducer

2011 Nettwerk

čas: 47:47
země původu: Velká Británie
styl: indie pop/synthpop

Sdílej:|

Že v současnosti letí retro vlna plným proudem napříč hudebními žánry, není žádné tajemství. Ať si o tomto trendu myslíme cokoliv, pravdou zůstává, že ne všichni interpreti s ním dokáží invenčně naložit. Ne tak smíšený liverpoolský kvartet LADYTRON, ten z něj vytěžil takřka maximum - počínaje specifickou "future retro" stylizací (kupříkladu zpěvačka Helen Marnie jakoby z oka vypadla představitelce Rachel z kultovního sci-fi Blade Runner), přes velmi kvalitní, minimalistické a především nekýčovité videoklipy, nezřídka v duchu filmů noir, až po samotný nástrojový arzenál, v němž dominují analogové "vintage" syntezátory.

LADYTRON se etablovali jako elektropopová kapela, avšak jdoucí tak nějak proti proudu, což však neznamená, že by neprodukovali chytlavé hitovky. Stačí pořádně osolit desky jako "Witching Hour" nebo "Velocifero" a každá párty rázem ožije, nicméně někteří možná budou nevěřícně zírat. Hudebníci si sice tykali s electroclashovou živelností, beaty příjemně odsýpaly a syntezátory kouzlily hřejivé melodie, pocházející z analogových dob dávno minulých, ale namísto aby se zpěvačka pořádně rozohnila, tak se její hlas naopak nacházel ve spíše flegmaticky strnulé poloze, refrény jakoby ležérně odříkávala. Tento netradiční vokální přednes evokoval spíše androidku, jež se právě naučila zpívat. Věřte však, že v kombinaci s chytlavým syntezátorovým podložím jednotlivé písně získávaly neskutečný "drajv " navíc s lehkou příchutí erotična. Proč hovořím v minulém čase? Páté studiové album "Gravity the Seducer" se tomuto aspektu poněkud vymyká.

Nenajdete na něm ultimátní hitovky jako "Destroy Everything You Touch" či "Ghosts", ani nekompromisní ploužáky typu "Beauty 2" nebo "Tomorrow" (z předchozích dvou alb). V tomto ohledu nejblíže k výše zmiňovaným ideálům inklinuje klipová "Ace of Hz", ta však vyšla již dříve v rámci kompilace "Best of 00-10", kterou sympaticky uzavírala. Ovšem netušil jsem, že tento spíše nekonfliktní bonus bude na novince zastávat prakticky nejvýraznější kompozici. Jako oficiální singl k albu figuruje, taktéž klipová, "White Elephant". Ta dokonale reflektuje novou tvář LADYTRON, tedy více usedlejší, melancholičtější, možná trochu temnější, co se týče aranží mírně teatrálnější, avšak v globálu poněkud apatičtější. Milovníci retra se budou opět rochnit blahem, po této stránce zůstalo vše při starém, avšak na párty si toto CD asi nevezmete.

V globálu rozhodně "Gravity the Seducer" není špatné album, jen se hůře dostává pod kůži. Sice se stále pohybujeme na poli inteligentního popu, tudíž nemohu čekat podbízivé stadiónové hity, přesto jsem však po našlapaném předchůdci "Velocifero" očekával pokračování v nastolené cestě. Možná však LADYTRON momentálně řekli již vše a nechtějí se vracet k přímočaré electroclashové formuli (od níž se stejně vždy distancovali). Novinka tak skupinu představuje v poněkud jiném, více kontemplativním rozpoložení. Nesnaží se zaujmout celkem, nýbrž detaily, třeba ústřední syntezátorový rytmus, á la novodobý John Foxx, ve "White Gold" se neméně silně dostane pod kůži. Pro svůj překvapivě výrazně temný feeling jsem si též oblíbil "Moon Palace", není divu, depresivnější kompozice měla vždy pod palcem druhá zpěvačka, mimochodem bulharského původu, Mira Aroyo (její původ se projevil snad jen na trochu horší výslovnosti). Určitě neurazí ani dvě instrumentálky "Ritual" a "Transparent Days", kontraproduktivní se mi však jeví třetí závěrečná "Aces High", jedná se o poněkud levnou variaci na motiv z "Ace of Hz". Poněkud odbytě, hlavně co se týče podivného zdvojeného refrénu, působí i dvojka "Mirage".

Daniel Hunt má o současném zvuku LADYTRON zcela jasno, označil ho jako "baroque'n'roll" a nám posluchačům zbývá jediné, buď ujíždět na starých ověřených šlágrech a nebo vstoupit do poněkud mlžného oparu novinky. Jednotlivé skladby se sice jeví jako nenápadné přeludy (jak Helen Marnie pěje ve skladbě "Mirage"), nutno však zdůraznit, že pokud byste mi pustili desku "Witching Hour" před rokem, možná bych též nevěřícně kroutil hlavou.

Hodnocení

Štěpán Šimek | 22.09.11

Další články autora:

LUNAR5 - Soundpainting | 03.07.15
Duel: ROME - A Passage to Rhodesia / SPIRITUAL FRONT - Black Hearts In Black Suits | 11.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Transcendentální meditace | 09.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Soustředěný poslech při čaji o páté | 08.01.15
Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - Relax při práci nebo žehlení | 05.01.15

Všechny články