Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Recenze

DAFT PUNK - Random Access Memories

DAFT PUNK - Random Access Memories

2013 Columbia

čas: 78:52
země původu: Francie
styl: disco/electronic/funk

Recenzi na čtvrtý studiový počin fenoménu DAFT PUNK lze uchopit více méně dvěma možnými způsoby. Buď jako většina recenzentů sesumírovat objektivní fakta, vyzdvihnout obrovský komerční úspěch (francouzské duo figuruje na předních příčkách nejlépe honorovaných DJs světa i přesto, že nebylo v posledních letech kdoví jak aktivní) či přední příčky ve světových hitparádách (včetně té tuzemské), vypíchnout opulentní koncertní show, nezpochybnitelný vliv na současnou popovou scénu (je sice chvályhodné, že skupina inspirovala pophvězdy – či spíše jejich producenty - od Kylie Minogue po Kanye Westa, avšak že jejich produkce - pro soudného posluchače - není nic jiného, než hudební stoka, už nikdo moc neřeší), promyšlený marketing, vizuál atd. a elaborát zakončit dovětkem v duchu: "Random Access Memories" je sice svěží jízda, avšak "Homework" a "Discovery" bylo lepší.

Nebo se zcela odpoutat od kultovního statusu DAFT PUNK a ryze subjektivně referovat o samotné muzice. Rozhodl jsem se jednoznačně pro druhou možnost a to z prostého důvodu – deska "Random Access Memories" mě naprosto (možná až nekriticky) uchvátila. K předchozím třem počinům jsem si paradoxně dodnes nenašel cestu, ačkoliv jsem se o to mockrát pokoušel. Kanonické hity jako "Da Funk", "Harder Better Faster Stronger" nebo banální "odrhovačka" "One More Time", které nesmí chybět na žádné diskotéce, mi už doslova lezou krkem. Dlouhá léta jsem ani netušil, že tyto plytké electropopové hrátky s vokodérem mají na svědomí právě DAFT PUNK – kritikou i fanoušky legenda vyzdvihovaná do nebes, prý pro jejich revoluční invenci napříč elektronickými styly, dle mého soudu však poněkud přeceňovaná. OK, možná v rámci electropopu či mainstreamové taneční scény 21. století lze hovořit o žánrových věrozvěstech či inovátorech (nicméně kultovní soundtrack z filmu Trainspotting dokazuje, že v jednoznačných závěrech ohledně transformace taneční scény bychom měli být obezřetní). Ale položme si otázku: Jak je na tom kvalitativně současný mainstreamový pop? Uznávám, že mimo jiné DAFT PUNK lze přičítat, že megakýčovitý dancefloor se jednou pro vždy poroučel do věčných lovišť (i když na některé "vypalovačky" z nostalgie nedám dodnes dopustit), jenže na scénu vstoupili další neméně tragičtí epigoni recyklující vše možné i nemožné. Ano, v konfrontaci s nimi působili v polovině devadesátých let DAFT PUNK jako zjevení, nicméně příhodněji se nabízí ono ověnčené pořekadlo o jednookém mezi slepými.

Dej hudbě zpět život

Jistý zájem o francouzské duo u mě akceleroval až experimentální snímek Electroma, který zcela podkopával jeho komerční étos a přestavil DAFT PUNK ve zcela jiné perspektivě. Tato symbolistní, navíc notně depresivní, podivnost, nesoucí všechny atributy nezávislé audio-vizuální scény, takřka dokonalým, až mytologickým způsobem korunovala originální image Thomase Bangaltera a Guy-Manuela de Homem-Christa. A když před třemi lety vyšel soundtrack k filmu Tron: Legacy, stal se toho času mou vůbec nejposlouchanější muzikou. Z absolutního ignorantství si DAFT PUNK postupně získávali mé sympatie a když letos v květnu za halasného mediálního poprasku vyšlo album "Random Access Memories", pustil jsem si ho původně jen tak z hecu. Přece jen, soundtrack "Tron: Legacy" byl pecka a co když skupina náhodou zabrousí do podobných epických vod. Opět se potvrdilo, že od DAFT PUNK člověk nikdy předem neví, co očekávat. A samozřejmě, že čtvrté album zabrousilo k zcela jiným horizontům, než všechna předchozí. A můj první poslechový dojem: WTF?

Let the music in tonight / Just turn on the music / Let the music of your life / Give life back to music, line se z reproduktorů ležérní, vokodérem prohnaný zpěv, podpořený maximálně nekonfliktním akustickým doprovodem v žánru na pomezí diska a funky. There is a game of love / There is a game of love / This is a game of love / This is a game of love, ve stejném duchu se samozřejmě pokračuje dále, umanutě repetetivní sloky, textový primitivizmus. Ano, přesně takto kdysi vypadaly prvopočátky popu, jeho pravá esence, teleport kamsi na prosluněné pláže Miami přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tedy jinými slovy přesně ten typ muziky, jakému jsem se celý život zuby nehty vyhýbal. Napadají mě výrazy jako kýč, kreativní vyhořelost nebo ztráta soudnosti. Mám chuť CD vypnout, ale nakonec se cosi ve mě láme...

My name is Giovanni Giorgio, but everybody calls me Giorgio

"Když mi bylo patnáct, šestnáct, začal jsem seriózněji hrát na kytaru. Definitivně jsem se rozhodl stát se muzikantem. Bylo to však téměř nemožné, přestože mé odhodlání bylo tak velké. Nedával jsem tomu moc šanci, protože jsem žil v malém městečku, kde jsem studoval. Avšak když jsem se konečně vymanil ze studií, stal jsem se konečně muzikantem, řekl jsem si: 'No, možná že nakonec mám nějakou šanci.' Protože vše, po čem jsem vždy toužil, byla hudba - nejen ji poslouchat, ale tvořit," pronáší v dlouhém monologu příjemným vyrovnaným hlasem diskotékový doyen Giorgio Moroder a v tu chvíli jakoby by muzika na "Random Access Memories" získala významnější kontury, vyšší smysl. Následuje velmi chytlavé arpeggio analogového syntezátoru, vkusně podpořené akustickými bicími a baskytarou. Že by první jasný hit alba? Pouštím si tuto pecku znovu a znovu. Dávám albu na chvíli čas a opět pouštím od začátku. Let the music in tonight / Just turn on the music...

První čtvrtinu alba, tedy první stranu LP, předěluje tklivá, více méně na subtilním piánu Chillyho Gonzalese postavená "Within", aby otevřela další baladickou "Instant Crush", nazpívanou Julianem Casablancasem, frontmanem THE STROKES. Zpěv je tentokrát košatější, žádné refrénové repetice, v podstatě poctivá rock/popová záležitost, v půli dokonce ověnčená kytarovým sólem. Ostatně, v průběhu alba hudební styly rafinovaně morfují, avšak od začátku do konce se pohybujeme striktně v mantinelech pohody a klidu.

Legendární kytarista a producent Nile Rodgers svůj svébytný kytarový rukopis vtiskl třeba skladbám "Notorius"od DURAN DURAN nebo "Let's Dance" od Davida Bowieho a tento odzbrojující funky feeling vtiskl i některým skladbám zde, z nich za nejvýraznější považuji ty, nazpívané sympatickým Pharrellem Williamsem, tedy dvojici "Lose Yourself to Dance" a "Get Lucky", kdy především z druhé jmenované se stal ultimátní "summer hit" roku 2013, který neopomenul ani tuzemský rádiový éter. Za jednu z nejsilnějších kompozic kolekce považuji epickou a v druhé půli až kabaretiérsky hravou "Touch" nazpívanou Paulem Williamsem, v té době již dvaasedmdesátiletým zpěvákem, který jakoby k nám přišel z psychedelického oparu sedmdesátek. "Beyond", ukončující třetí čtvrtinu alba, sice začíná opulentními symfonickými party (nesmím opomenout, že smyčce či obecně orchestr zastává na albu nepřehlédnutelnou roli), nicméně záhy se přetaví v poměrně rutinní kousek, avšak s jistým psychedelickým přesahem. Chybí mu však patřičná gradace a zajímavější vokální linky, tyto, zefektované v režii přímo pánů z DAFT PUNK, jsme mohli vyslechnout již v prvních dvou kompozicích.

Nekompromisní přívětivost

V závěru díla se neopomnělo ani na výtečné, protentokrát na elektronice vystavěné, instrumentálky - "Motherboard" reprezentuje tu klidnější s nu-jazzovým feelingem a výtečnými perkusemi Omara Hakima a Quinna, naproti tomu rozmáchlý "Contact" z celé kolekce vyčnívá svou až "tronovskou" atmosférou a parádním katarzním vyústěním (jeden z vrcholných momentů alba). Mezi ně jsou vklíněny dvě zpívané skladby - u "Fragments of Time" potěší především zajímavý rytmický drajv, skladba se jakoby nekompromisně sune kupředu, ale přitom ve výsledku vyzní až "loungeově" přívětivě. Pokud jsem o "Touch" hovořil jako o jistém vrcholu kolekce, na paty mu šlape především "Doin' It Right", v níž se střetl zajímavý vokální tandem – pro DAFT PUNK typický, vokodérem zkreslený zpěv jako podklad, z něhož raší excelující Panda Bear z populárních ANIMAL COLLECTIVE. Na japonské edici alba se ještě nachází neméně zajímavá instrumentální suita "Horizont", překvapivě operující s ryzím art rockem. Že by předzvěst budoucího směřování kapely?

"Random Access Memories" je oslava hudby ve své ryzí podstatě, byť žánrově vychází z poněkud pofiderních základů, rehabilitace časem zavátých stylů jako disco či funky se povedla vskutku znamenitě. Elektronika zde oproti dřívějšku zastává spíše marginální roli, nahrávce dominují živé nástroje. V neposlední řadě bych upozornil na výtečný zvuk nahrávky jdoucí proti dnešním "loudness war" trendům, dokonale vynikne především baskytara, bicí a ve zmiňovaných instrumentálkách analogové syntezátory doslova pohladí na duši. Aby ne, když se nahrávalo po dobu čtyř let v pěti studiích (v New Yorku, Los Angeles a Paříži) a na nahrávce se podílela celá armáda hostů, zvukových inženýrů (napočítal jsem jich více než dvacet). DAFT PUNK se nacházejí v pozici interpretů s absolutně neomezenými možnostmi a plně tohoto potenciálu využili. Samozřejmě, že na prvním místě se nachází talent, avšak když se navíc skloubí s těmi nejlepšími z daného oboru, může vzniknout hudební milník, milník navždy uchovaný v paměti nás posluchačů.

Everybody's dancing on the floor / Getting ready for more / Everybody on the floor / Yeah, come on

sestava: Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo – vocals, modulární sytezátor, klávesy, kytara; hosté: Panda Bear – zpěv (12), Julian Casablancas – zpěv, kytara (5), Todd Edwards – zpěv (11), DJ Falcon – modulární sytezátor (13), Chilly Gonzales – klávesy (1) piano (4), Giorgio Moroder – hlas (3), Nile Rodgers – kytara (1, 6, 8), Paul Williams – zpěv (7), Pharrell Williams - zpěv (6, 8) a další.
produkce: Thomas Bangalter, Guy-Manuel de Homem-Christo
odkaz: www.daftpunk.com
tracklist
1. Give Live Back to Music
2. The Game of Love
3. Giorgio by Moroder
4. Within
5. Instant Crush
6. Lose Yourself to Dance
7. Touch
8. Get Lucky
9. Beyond
10. Motherboard
12. Fragments of Time
13. Doin' It Right
14. Contact
15. Horizont (Japanese edition bonus track)

Hodnocení

autor:

100 %

čtenáři:

69 %

hodnotilo: 20


Diskuze

Žádný komentář. Buďte první...!

Nejnovější diskuze

Avishai Cohen & Filharmonie Brno

Lenka Löfflerová anonym
06.12.15 | 19:31:00

RIVER

Mirek anonym
21.11.15 | 12:07:13

Dr. Dre - Compton

Ivoš Otcovský
18.10.15 | 20:43:29

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Jaroslav Burda
16.06.15 | 13:13:52

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Estragon anonym
16.06.15 | 11:30:55

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Cyberolas anonym
15.06.15 | 22:09:18

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Šárka Kindlová anonym
15.06.15 | 21:23:29

Mathias Grassow - Uttarakuru

Acerot anonym
31.01.15 | 11:02:09

Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - ...

Štěpán Šimek
15.01.15 | 09:27:18

Zajímavá "sluchátková" hudba roku 2014 - ...

Radek anonym
14.01.15 | 19:57:40

Více

Audio

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR - Godula

Běs
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube