Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Rozhovory

RIVER

RIVER

I na tuzemské scéně občas vznikají počiny, které si zaslouží čestné místo v rubrice "The Cave". Jeden z nich nese jméno RIVER a do Řeky společně vstoupíme s producentem a kytaristou Honzou Müllerem (TISÍC LET OD RÁJE) a klávesovým a studiovým mágem a v neposlední řadě výkonným producentem Petrem "Tudy" Holubářem (INSANIA).

Projekt RIVER patří v rámci naší scény vskutku mezi unikátní. Můžeš představit jeho tvůrce a hosty, jež mu vdechli život?

Na hudební části projektu se podílejí celkem čtyři lidé: zpěvačka Dorka z TARA FUKI, Hellča z TISÍC LET OD RÁJE, která hraje na klávesy a má doprovodné vokály, Tudy z INSANIE, jakožto syntezátorový mág :-) a producent, a já hraju na kytaru a trochu jsem Tudymu fušoval do produkce. Pak jsou samozřejmě další lidé, kteří na RIVER spolupracovali, po hudební stránce zejména Al z kapely EBOLA JOY, který nazpíval hodně stěžejní Part VII. Velký kus práce na RIVER udělala i grafička Bára Trnková, která vytvořila vizuální podobu obrazů jednotlivých Partů.

Oslovení lidí, kteří se do projektu zapojili, se tak nějak nabízelo samo: dominantní u RIVER, co se týče hudební složky, je zpěv a nevím o žádné jiné zpěvačce, která by dokázala Řece vdechnout takové emoce, jako Dorka. Spolupráce s ní je pro mě vždycky obrovský zážitek a jsem strašně rád, že do tohoto projektu tolik dala.

Nahrávání proběhlo ve sTudiu a mastering v renomovaném studiu Biotech u Jiřího Paška aka Ecsona Waldese. Jak hodnotíš postup a výsledek studiové práce a mastering?

Jednoznačně pozitivně a jako obrovskou zkušenost, za kterou jsem hrozně rád. Mě v podstatě už od nahrání desky "Waves" domovských TISÍC LET OD RÁJE hodně lákalo udělat nahrávku bez metalových aranží. Na "Waves" bylo takových skladeb několik a strašně mě bavilo na nich pracovat. V podstatě tohle byl pro mě po hudební stránce hlavní impulz pro zrealizování RIVER: udělat desku, ve které nás nebudou poutat mantinely metalového žánru, která bude taková písničkovější a zárověň emocionálnější. Metal mě strašně baví, ale v určitém bodě člověk zjistí, že méně je někdy více, že vyjádřit tu stejnou emoci akustickým nástrojem a jemným vokálem je větší výzva, než hradbou kytar, dvěma kopáky a řevem... Tím nechci říct, že metal nějak zatracuju, to ani náhodou, ale po několika tvrdých deskách, na kterých jsme se všichni podíleli, jsme chtěli prostě vyzkoušet něco zcela odlišného. Ale stejně, do třech partů se nám nářezovější pasáže nějak vetřely, takže tyhle kořeny jsou v nás prostě pořád.

Samotná práce na desce byla hodně náročná, v podstatě rok jsme nedělali nic jiného, než byli v každé volné chvilce zalezlí ve sTudiu a makali na tom. Naštěstí třeba s Dorkou se daly nějaké věci ladit i na dálku, kdy jsme jí posílali mailem hudbu a předzpívané věci a ona si zpěvy doupravovala podle sebe, aby to pak za několik dnů v kuse celé najednou nazpívala naostro. Spokojenost s výsledkem je v téhle chvíli maximální, samozřejmě, časem tam třeba uslyšíme různé mouchy, ale teď nás ten výsledek prostě maximáně těší. Samozřejmě včetně masteringu od Biotech studia, který tomu také hodně pomohl.

RIVER nepatří mezi rockové, ale naopak mezi experimentální nahrávky, stavějící spíše na elektronických nástrojích, kdo se postaral o ukočírování všech rozličných aranží, jinými slovy, jak se v rámci několikačlenného projektu rozdělil produkční úkon?

Tahle produkční práce byla hlavně na Tudym. Já jsem měl u některých skladeb docela představu, jak by měly znít, aby na max korespondovaly s texty, ale protože moje hudební schopnosti nejsou zrovna žádný zázrak, ta praktická realizace ležela na Tudym.

Pro mě je vždycky u nahrávání úplně fascinující, jak málo stačí, aby se nálada nějaké skladby úplně změnila, zejména v tomhle stylu hudby. Tudy má doma mraky různých syntezátorů a tvorba vlastních zvuků je jeho velký koníček, takže to byl hodně zajímavý a kreativní proces. Na druhé straně jsme ale nechtěli sklouznout do nějakých moc velkých a samoúčelných experimentů, takže jsme pak třeba ke konci i nějaké věci trochu redukovali a zjednodušili. Co je ale na RIVER stěžejní, je stejně v první řadě Dorčin, resp. Alův zpěv, protože v tom, co jsme chtěli vyjádřit, je hlas ve spojení s texty zcela nezastupitelný.

O studiu sTudio jsme si popovídali s Petrem "Tudy" Holubářem

Prozraď nám něco o nahrávací alchymii v tvém studiu sTudio, kupříkladu v jakém pořadí se nahrávaly jednotlivé nástroje, které části nahrávacího či mixážního procesu zabraly nejvíce krušných chvil či naopak, jaké části šly takříkajíc lehce od ruky?

Všechny písničky vznikaly téměř stejným způsobem a víceméně paralelně. V první fázi vždy probíhalo zaznamenání prvotních motivů a nápadů a hned vzápětí jsme začali dělat rytmy a basové linky a aranžovat hrubé kostry písní. Postup nahrávání nástrojů vycházel od jejich role v konkrétní skladbě: pokud byl prvotní nápad Honzův, nahrávali jsme jako první kytaru, u Hellčiných věcí zase klavír a u mých syntezátory.

Jakmile jsme měli hotové pracovní verze instrumentální hudby, začali jsme řešit zpěvové linky. V tomhle směru odvedla ohromný kus práce Hellča, která se na aranžování zpěvu podílela nejvíc - prakticky celou desku nazpívala před Dorkou. Z jejího zpěvu ve finále zůstalo jen několik pasáží, ale tento postup byl nutný, abychom měli po celou dobu produkce jasnou představu, kam směřujeme. Dorčin zpěv se totiž naostro nahrával až těsně před míchačkou a kromě frázování, které si Dorka upravovala pro svůj projev, základní melodie z velké části zůstaly předprodukční.

Tím se dostávám k tomu okamžiku, kdy to šlo od ruky. Zatímco minimálně půl roku jsme se zabývali mravenčí prací při pilování detailů instrumentální části a jejího spojení se zatím pracovními zpěvovými linkami, o víkendu, kdy přijela Dorka, došlo doslova k explozi nahrávací energie. Skoro to vypadalo, že zatímco my tři (brněnská část RIVER) jsme si rozložili síly rovnoměrně na celý rok nahrávání, Dorka je celou dobu hromadila a svědomitě se chystala, až přijde její chvíle - těch pár dnů nahrávání zpěvu a violoncella. To byl hodně intenzivní hudební zážitek (navíc ještě zpříjemněný Honzovou veganskou kuchyní, kterou jsem si těch pár dnů dost užíval).

Poslední měsíc jsme s Honzou pracovali na přípravě míchačky a samotném míchání a přípravě pro mastering. Ten jsme od začátku plánovali nechat na někom jiném, protože jsme chtěli, aby finalizaci nahrávky dělal někdo s odstupem od tvůrčího procesu. Nakonec jsme vybrali mého dlouholetého kamaráda - Ecsona Waldese a jeho studio Biotech. U jeho ukázek nás přesvědčil především nedestruktivní přístup ke zvukovému materiálu a cit pro dynamiku skladeb. Myslím, že jeho mastering pozvedl úroveň zvuku desky o třídu výš.

Na čím dál více nahrávkách registruji, že se nahrávaly u tebe, můžeš tedy ve stručnosti představit obecně sTudio?

Jedná se o mé domácí studio, určené především k nahrávání zpěvu, méně hlučných akustických nástrojů a čehokoli elektronického. Vybudoval jsem si ho pro své osobní potřeby a až na jedinou vyjímku, kterou byla deska TLOR, ho tak využívám. Občas samozřejmě někomu něco malého nahraji, ale desky už jen pouze vlastní.

Jaké kapely jím prošly, jaké jsou tvé studiové možnosti, kolik by si měla skupina naspořit, aby ses jí vůbec věnoval a zdali je studio spíše jen koníček a nebo práce na plný úvazek?

Kromě TLOR a RIVER jsme ve sTudiu udělali poslední desku EBOLA JOY "Gallery". Jinak docela rád využívám služeb profesionálních studií a své domácí využívám na přípravu (která standardně zabere půl až tři čtvrtě roku). Před nahráváním RIVER jsme zde s Insanií pracovali na kompletní předprodukci poslední desky "Kult Hyeny" a před TLOR jsme zase s Ashokem dělali předprodukci obou alb EQUIRHODONT. Před tím jsem ještě s Blackiem chystal CALES "Pass in Time", ale to už je hodně dávná historie.

Vzhledem k tomu, že se u mě jedná o koníček (pro vlastní potřebu), kapela by měla spořit na profesionální studio. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit Šopu Stani Valáška.

Jaké jsou tvé studiové a producentské vzory?

Staňa Valášek + Tom Šlápota, Ecson Waldes, Alan Wilder (RECOIL, ex-DEPECHE MODE). S tím posledním žádnou osobní zkušenost nemám, ale líbí se mi cokoli, na čem se za svou kariéru podílel - ať už jako muzikant, tak jako producent. No a co se týče zvuku kapel, tak kromě DELERIUM ulítávám na FILTHY DUKES a jejich desce Nonsense in The Dark

Osobně se mi právě skladba Part VII, v níž zpívá Aleš Weizer z EBOLA JOY, velmi líbí. Píseň disponuje příjemnou ulverovskou atmosférou, stejně tak si nelze nevzpomenout třeba na DEPECHE MODE. Jak došlo ke spolupráci s Alešem a jak to vůbec vypadá s jeho kapelou EBOLA JOY?

Text Partu VII je vyprávěný jako jediný z mužského pohledu, takže bylo potřeba oslovit někoho, kdo by se tohoto úkolu zhostil. Potřebovali jsme především dodržet náladu desky a k tomu účelu oslovit zpěváka se silným charismatickým hlasem, který se dokáže ponořit do textu a nechat v písni kus své duše. Myslím, že nikoho vhodnějšího, než -aL-a (se kterým jsem několik let hrál v Ebola Joy), jsme obsadit nemohli. Part VII je jedna ze dvou písní, které vznikly z mých instrumentálek, takže za připodobnění k Depeche Mode upřímně děkuju. Ono se při spojení s dalším depešákem -aL-em, ani není čemu divit… :-)

EBOLA JOY je již několik let neaktivní, ale rozhodně jsme ji nerozpustili. Možná zase jednou přijde den, kdy bude mít smysl hrát v klubech netaneční hudbu a bude to pro nás impuls, začít pracovat na dalším materiálu. Hudební potenciál té kapely je pro mě skoro stejně silný, jako u RIVER, ale právě stejně jako u RIVER zatím nevidím v našich podmínkách možnost smysluplné pódiové prezentace.

Z hudebního hlediska projekt RIVER oficiální stránky či profily propagují jako ambientní, což, dle mého názoru, může být pro posluchače poněkud zavádějící. Osobně bych ho zaškatulkoval asi jako "indie pop", i když uznávám, že termín "pop" by naopak mohl od poslechu odradit alternativněji smýšlející posluchače. Jak ty osobně vnímáš hudební aspekt projektu a na jakou posluchačskou základnu je cílen?

Do určité míry máš s tím indie popem asi pravdu. Ty popové prvky, i když to zní poněkud pejorativně a může to někoho odradit, tam prostě jsou. Pro mě bylo třeba i docela zajímavé pojmout nějaké pasáže tak, že zní až jakoby "hitůvkoidně" a přitom zrovna v nich je extrémně drsný text. Dodává to tomu takovou zajímavou atmosféru, plnou kontrastů a ambivalence. Pro mě byly vždycky tyhle věci hodně inspirativní, ať už třeba v literatuře, hudbě, nebo filmech... Co se týče lidí, na které je projekt cílený, tak ta skupina je poměrně specifická: jsou to v první řadě lidé, kteří mají chuť pronikat do hudby a textů co nejhlouběji, kteří jsou ochotní dát do toho hodně ze svého času a doslova se do Řeky ponořit. Takových lidí určitě není moc, v dnešní době je totální inflace i poměrně kvalitní hudby ze všech stran - a ta hudba je vzdálená jen na pár kliknutí myši, takže lidé skáčou z jedné kapely ke druhé a všeho se strašně rychle nabaží. Takže chtít po někom, aby pronikal do nějakého díla tak hluboko, je možná až trochu troufalost - na druhé straně ale zas slibujeme zajímavé odměny. :-) Každopádně z lidí, co si RIVER koupili, nebo i stáhli z netu, mě podle reakcí a profilů docela překvapilo, kolik je mezi nimi i metalistů - opravdu mě těší, že je v téhle skupině tolik otevřených duší. Zezačátku jsem spíš čekal, že budeme zajímaví hlavně pro alternativní posluchače, kteří mají rádi třeba TARA FUKI, ale nakonec se zdá, že převažují spíš metalisti. Asi to bude i tím, že celkově je RIVER hodně temná záležitost, i když třeba v ambientním, resp. někdy až skoro popovém hávu a na alternativce je té temnoty už možná moc - zatímco metloši odkojení severským blackem si v tom libují. :-)

K počinu "Když jsem zemřela, stala jsem se Řekou" se váže poměrně vrstvený příběh, jehož jsi autorem. Vrstvený ani ne tak co do propracovanosti děje, nýbrž co se týče samotného poselství. Emoce doslova tryskají z každé řádky, mísí se v nich na první pohled dva protikladné elementy - erotická vášeň a nevyhnutelnost smrti. Podobně jako v případě textů tvé domovské skupiny TISÍC LET OD RÁJE je kvintesencí konceptu RIVER opět ženský archetyp, naopak muž je zde prezentován spíše v symbolické rovině v podobě Čaroděje. Můžeš tedy poodhalit roušku tvého ideologického světa?

Je to pro mě docela zvláštní, já jsem se totiž dostal nějakým záhadným určením osudu do pozice, kdy píšu většinu textů v ženském rodě. Je to dané tím, že ať už u RIVER nebo v TLOR je dominantní ženský vokál, takže texty prostě musím psát z ženského pohledu. A RIVER v tomhle byla pro mě obrovská a fascinující výzva - přece jen něco jiného je napsat jeden text k nějaké nářezové skladbě a nebo deset navazujících partů, jestě takhle intimních, které jsou navíc propojené hodně emocionálním literárním příběhem. Takže to psaní po mně vyžadovalo obrovskou míru empatie s tím, co se děje v ženském nitru v těch nejvypjatějších okamžicích - ať už třeba sexuálních, ve chvílích strachu nebo až nelidské vášně, v okamžicích krutosti, pohrdání muži, ale i soucitu... nebo třeba fascinací zázračnou přírodou, elementem vody celkově, ale i třeba temnou magií. Muž v příběhu RIVER reprezentuje spíš jen určitou inicializaci k další cestě, po které se ženská duše s jeho pomocí vydává. Ale stěžejní je v tom ten archetyp animy, odhalování nejtemnějších a nejskrytějších zákoutí ženské duše.

- Leitmotiv nahrávky - Řeka - opět skýtá nespočet interpretací. Název CD "Když jsem zemřela, stala jsem se Řekou" lze chápat kupříkladu jako metaforu k reinkarnaci - jakmile duše opustí naše fyzické tělo, mohla by naleznout útočiště v jiné fyzické formě, třeba ve vodě a její neutuchající tok může znamenat věčný život. Co tedy ona Řeka symbolizuje pro tebe?

Máš pravdu, že těch interpretací je v podstatě nespočet a ani já nemůžu poskytnout jednoznačný výklad, jak to spojení chápat. Rozhodně je tam ale velmi výrazný prvek toho, jak je všechno kolem nás propojené, že naše duše může být zrcadlem krásy i divokosti Přírody, Gaii, která je v nás zakořeněná mnohem silněji, než si jsme ve světě překrytém civilizací ochotni připustit. Pro mě je Řeka zároveň i symbolem silné ženské duše, její divokosti a nevyzpytatelnosti. Mužská duše je podle mě jiná, v RIVER ji symbolizuje naznačená transformace Čaroděje ve Skálu... Ale i zároveň je v mnoha ohledech někdy mužská duše - hlavně u lidí, kteří jsou hodně vzdálení svým přirozeným instinktům - v konfrontaci s archetypem silné ženy slabší a mnohem méně komplikovaná, jak je to zachycené třeba ve verších v devátém Partu:

Čím víc mužů za mnou přichází, tím víc se bojím
že z jejich podstaty už nikdy nedostanu
žádný další Kámen/Skálu/Zemi
že si z nich nevezmu nic,
než bláto svého dna.
Všechna divokost ve mně
vybuchuje vztekem
když odhalím, jak jsou slabí
bezmocní
možná Bohem uhnětení z hlíny
ale mou vášní proměnění v bahno.

Pro mě bylo samozřejmě hodně zvláštní tyhle věci psát, dívat se na to takhle ženskýma očima a poměrně dost se to ve mě vyvíjelo; třeba na začátku, když jsem někdy před rokem a půl na základě střípku ze snů zachytil první Part, měl v celém příběhu Čaroděj jako archetyp muže-učitele (v tarotu Velekněze) mnohem dominantnější úlohu. V té úplně první fázi jsem měl víc představu, že anima bude vůči němu o hodně slabší a teprve ve svém spojení s Řekou odkryje všechen potenciál, který v sobě ženská duše může mít. Ale postupně jsem při psaní začal objevovat i jiné cesty, po kterých se tak nějak přirozeně vydávala a na nichž její síla narůstala; ať už je tou cestou magie, mnohem větší empatie se světem kolem, kterou je ženská duše schopná absorbovat a najít v sobě dno soucitu, krutosti a vzteku - nebo třeba zapovězená a divoká sexualita. Všechny tyhle cesty k ženskému nitru, které ke mně při psaní toho příběhu přicházely, mi přišly natolik fascinující a silné, že postupně zatlačily mužský element v příběhu RIVER do pozadí.

V textu se vyskytuje i bohyně Lilith prezentovaná jako děvka, čarodějka nebo bojovnice, rovněž teorie Gaia či samotný Ďábel...

Příběh Lilith jako první ženy Adama, která se mu vzepřela, je podle mě hodně inspirující a tenhle archetyp, pokud to tak mám nazvat, má v sobě potenciálně každá žena a měla by být schopna z něj čerpat hodně své síly. I když je to těžké a nebezpečné, v literárním textu je k tomu věta: Vždyť kolik je na světě žen, které se na sebe dokáží podívat ve tmě?, která to podle mě docela vystihuje: ta divokost a starobylost ženské duše v sobě má zároveň hodně nebezpečnou a zrádnou složku, může probudit krutost, která v Lilith, Ďáblově děvce, vždy čeká... A krutost je metaforicky i v Řekách, které mohou být jak klidné, tak divoké a rozbouřené, bezohledně si beroucí lidské životy. Celkově je v RIVER těmhle oblastem věnovaný poměrně velký prostor, takže je to chvílemi opravdu hodně temné čtení. Jinak mezi ženskou duší, nejen v podobě Lilith, ale i jinými jejími tvářemi a Ďáblem, jako ztělesněním poznání a pokušení (rozhodně tohle slovo nepoužívám v takovém tom zjednodušeném náboženském významu) vnímám zvláštní spojení; možná je Ďábel jediná entita, která dokáže milovat a brát si ženu absolutně, protože zvládne všechnu její divokost, její krutost v kontrastu se soucitem... ale zároveň i každý střípek ženské slabosti.

Nezapomněl jsi zmínit ani tvou oblíbenou šelmu - vlka. Co pro tebe tento bezesporu zajímavý tvor znamená?

Asi každý máme zvíře, ke kterému se cítíme být intuitivně nejblíž - a v mém případě je to vlk. Je to pro mě fascinující šelma, od které se nechávám hodně inspirovat a učit. Celkově je v RIVER to spojení se zvířecími dušemi a vůbec celou přírodou hodně silné, RIVER má přesah i do těchto oblastí. Pro mě je vztah ke zvířatům v mém životě vůbec hodně důležitý, měl jsem to asi vždycky, ale při psaní RIVER se mi ta vnímavost ještě hodně zesílila, možná i pod vlivem toho, že jsem v té době přešel z vegetariánství na veganství a to člověku hodně vybudí všechny přirozené instinkty a celkově empatii se zvířaty a přírodou. Hodně textů vznikalo tak, že jsem chodil pozdě v noci běhat do lesa směrem k Anthroposu (muzeum v Brně-Pisárkách, pozn. red.), po cestě, která se klikatí v lese nad řekou, poslouchal jsem ve sluchátkách hudbu a nasával všechno, co ke mně z krajiny kolem přicházelo. I když někdy musím přiznat, že třeba zamilovaným párečkům, co tam chodily na noční romantické procházky při měsíčku, jsem připravil asi dost děsivé chvilky. Přece jen, když se za vámi při zamilované noční procházce vyřítí o půlnoci ze tmy dvoumetrový, stodvacetikolový týpek celý v černém a nezřetelně si mumlá nějaké hodně temné verše, co ho právě napadly a zní spíš jak nějaké zaříkávání, dost to tu romantickou vycházku okoření. :-)

Striktně limitovaná, stokusová, ručně číslovaná edice vychází s opravdu luxusní knihou, krom textů obsahující i bezesporu nádherný obrazový doprovod. Otázka je nasnadě, kdo je autorem oněch obrázků a jakou grafickou technikou vznikly?

Já jsem v podstatě od okamžiku, kdy my bylo jasné, že RIVER vyjde v téhle literární podobě, věděl, že musí mít propojení do obrazové části. Přemýšlel jsem, s kým se na to domluvit a pak mě napadla brněnská performerka a výtvarnice Barbora Trnková, se kterou jsem spolupracoval už na vizuálu k "Waves". Zkusil jsem jí poslat pár textů a hned o to projevila zájem, takže pak už nebylo co řešit. Každopádně ale, v první fázi jsem měl za sebe spíš představu maleb, takže mě výsledek docela překvapil - naštěstí jednoznačně pozitivně. V Báře se to pojetí hodně vyvíjelo a postupně došla spíš k takovémuhle symbolickému a mnohoznačnějšímu vyjádření. Jakou technikou ty koláže vnikaly ani přesně nevím, většinu věcí každopádně fotila sama a dál je graficky upravovala, aby se co nejvíce přiblížily textům.

V čem se liší regulérní emise alba od té limitované?

RIVER vyšlo jen jako ta stokusová sběratelská knižní edice, klasické CD se standardním bookletem vydávat nechceme. Jde o to, že to jedině takovéhle vydání zachycuje RIVER jako celek - tedy jako spojení hudby, slov a obrazů.

Máme RIVER chápat jako jednorázový striktně studiový projekt a nebo můžeme někdy v budoucnu očekávat nástupce či živou prezentaci materiálu?

Není moc reálné, že bychom s RIVER hráli někdy naživo, převést tenhle materiál do živé podoby je v našich podmínkách v podstatě technicky neřešitelné. I když teď trochu přemýšlíme o takovém speciálním pojetí, které by zahrnovalo i tu literární a obrazovou část, ale je to zatím ve hvězdách, takže se necháme překvapit. Co se týče nějakého nástupce, tak tomu já jsem třeba někdy v budoucnu docela otevřený, asi by mě docela lákalo zkusit v podobném duchu zabrousit do oblasti mužské psychiky, protože třeba sedmý Part, který je jediný s mužským vokálem, mi připadá hodně podařený a dalo by se na to určitě nějak navázat. Ale to je opravdu hudba budoucnosti.

K propagaci CD RIVER jsi zvolil bohulibý marketing a poskytl celou desku volně ke stažení včetně textů a grafiky. Dlouholetým propagátorem tohoto dnes velmi oblíbeného trendu je třeba Trent Reznor, ten šel dokonce tak daleko, že poskytl album ke stažení ve formátu ještě kvalitnějším než klasické audio CD včetně kompletního bookletu v tiskové kvalitě. Jaké motivace vedly tebe k této strategii?

V první řadě je to skutečnost, že budeme rádi, když se RIVER dostane k co nejvíce lidem a není pro nás klíčové, jestli za to jsou nebo nejsou ochotní zaplatit. Já jsem do toho šel s tím, že i kdyby se mi z RIVER nevrátila ani koruna, stojí mi to za to a určitě toho nebudu litovat. Můj přístup k hudbě je takový, až bych řekl extrémně idealistický, je to tím, že mě hudba neživí a ani nikdy nebude - a asi bych ani nechtěl, abych na hudbě někdy vydělával, protože by se tam mohla ztratit ta tvůrčí volnost, kterou tak miluju a potřebuju. Samozřejmě je fajn, když se zaplatí alespoň část nákladů, takže i proto ta hodně vysoká cena knižního limitovaného vydání (1 000 Kč). Ale mnohem víc, než o ty samotné peníze, mi jde o to, že tím vyjadřujeme hodnotu celého díla a exkluzivitu, kterou tohle vydání má. Rozhodně ho nikdy nebudeme slevňovat, spíš možná naopak, jak knihy postupně ubývají. Rozhodně se lidé, kteří si ho koupili za těch tisíc korun, nemusí bát, že za dva měsíce by byla RIVER k dostání někde v Levných knihách za pár kaček. Hodnota téhle publikace prostě jen půjde nahoru, jak jich bude ubývat.

Ale zároveň samozřejmě nechceme být nějaký výlučný klub jen pro lidi, co si můžou dovolit dát za nahrávku (byť v luxusním knižním a obrazovém vydání) tisícovku, takže celý obsah dáváme postupně i zadarmo na net. Teď byla třeba celá deska k poslechu na Bandzone a postupně bude i ke stažení, stejně jako na našem webu www.river-music.com. Každopádně ale musím říct, že nás moc potěšilo, že jsou i v dnešní době lidé, kteří mají k hudbě a vůbec umění jako takovému tak silný vztah, že ho neberou jen jako data v počítači, ale neváhají do toho investovat, takže knihy RIVER s CD utěšeně mizí. Těmhle lidem patří velký dík.

V různých rozhovorech s tebou se publicisté ptali ohledně mimohudebních témat víceméně na totéž - vegetariánství resp. veganství či thai box, mě však zajímá jaký je Honzoš mimo posilovnu či zaměstnání, sleduješ třeba filmy, jaké bys mohl doporučit zajímavé literární autory? Kdysi jsem tě dokonce viděl i jako aktéra v divadelním představení, tudíž co ty a mimohudební kultura obecně?

Jo jo, hraní v Macbetovi pro mě byl obrovský zážitek, i když žádný extra herecký výkon jsem tam nepředváděl, naše funkce byla se tam pořádně zmlátit v alegorii bitevního pole. Já jsem si tam vytvořil docela silný vztah k divadlu, který jsem měl před tím takový spíš vlažný. Co se týče literatury, tak ta je můj obrovský koníček. Dnes už bohužel nestíhám číst několik hodin denně jako dřív, když jsem byl na knížkách totální závislák, ale i tak mě literatura strašně baví a inspiruje. Můj momentálně asi nej autor je Clive Barker, který píše takové hodně zvláštní a temné horory, s bohatými přesahy do jiných žánrů. Stejně tak ve filmech se můj zájem točí hodně kolem hororů, popřípadě filmů zajímavě si pohrávajících s lidskou psychikou. Obrovský dojem na mě udělal třeba Antikrist od Larse von Triera, nebo třeba Faunův Labyrint.

A pokud zabrousím zpět k hudbě, proslýchá se, že už tě poněkud omrzel extrémní metal a koncertování s TISÍC LET OD RÁJE. Máme těmto fámám věřit? Spatřuješ v hudbě typu RIVER eventuálně novou etapu tvého hudebního vyjádření?

Je pravda, že bylo před nějakou dobou u TLOR období, kdy jsem hodně zvažoval, co a jak dál. Přece jen, tuhle káru táhneme už dlouhé roky a mě dost věcí v tom období štvalo. Ale vše jsme si ve zkušebně čestně vyříkali a musím říct, že se mi zas hodně vrátila chuť do všech akcí kolem Tisícovek. Lidi, co tvoří TLOR, jsou mi přece jen nejblíž, hrajeme spolu už skoro deset let a v podstatě si hodně rozumíme a jsme všichni přátelé, což je v hudbě strašně důležité. Navíc jsme si v poslední době asi i tím, jak jsme všichni starší, uvědomili, že nám věci kolem kapely přináší do života spousty zábavy a zážitků, které by nám jinak chyběly. I se zlepšilo to, že já už nemám pocit, jak je všechno tak na mně, mnohem míň tlačím na pilu a zároveň jsem asi i nechal víc prostoru spoluhráčům, což obecně dost prospělo. Jsou věci, které mi vadí do určité míry pořád, třeba mi někdy nesedí úplně naše pódiové vyjádření plné blbin k tomu, že hudba i texty TLOR jsou docela vážné a snaží se něco říct, není to prostě jen na vyblbnutí... ale tak nějak jsem dospěl k tomu, že to pro nás všechny musí být hlavně zábava, i když se docela často něco přešvihne. Každopádně nějaké závažnější myšlenky jsem vetknul spíš do RIVER, kde se zabýváme opravdu hlubokýma věcma a asi by mě kleplo, kdyby u tohodle Křeček dělal na pódiu ty svoje blbosti. :-) Každopádně koncíky s TLOR mě moc baví a určitě si je všichni v té frekvenci, na které jsme se dohodli, že teď budeme hrát (teda ne nějak moc často a jen na dobrých akcích) pořádně užíváme.

Jaké jsou tvé hudební plány do budoucna? Třeba několikrát jsi pořádal akci Metal & Hardcore Night, mohou se na ni posluchači těšit i letos?

Co se týče jiných hudebních aktivit, jak bylo třeba pořádání Metal & Hardcore Night, tak tohle všechno prostě muselo ustoupit RIVER. Momentálně se stále ještě oklepávám z toho šíleného zápřahu, který s náhrávkou a knihou byl, takže do nějakého promotérského hudebního plánování jsem se ještě nepustil. Ale konkrétně tuhle akci bych chtěl určitě ještě dělat, protože to bylo super a baví mě to. Jediné, co mi chybí, je víc času. Ale někdy na podzim bych určitě rád zas něco uspořádal.

Diskuze

Cekem příspěvků: 1

Jaký komentář?Mirek21.11.15 | 12:07:13

Nejnovější diskuze

Avishai Cohen & Filharmonie Brno

Lenka Löfflerová anonym
06.12.15 | 19:31:00

RIVER

Mirek anonym
21.11.15 | 12:07:13

Dr. Dre - Compton

Ivoš Otcovský
18.10.15 | 20:43:29

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Jaroslav Burda
16.06.15 | 13:13:52

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Estragon anonym
16.06.15 | 11:30:55

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Cyberolas anonym
15.06.15 | 22:09:18

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Šárka Kindlová anonym
15.06.15 | 21:23:29

Mathias Grassow - Uttarakuru

Acerot anonym
31.01.15 | 11:02:09

Zajímavá "sluchátková" hudba roku...

Štěpán Šimek
15.01.15 | 09:27:18

Zajímavá "sluchátková" hudba roku...

Radek anonym
14.01.15 | 19:57:40

Více

Audio

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR - Godula

Běs
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube