Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

PAIN

Více

Rozhovory

Floex

Floex

"Vnitřně si připadám jako velice nedokonalá osobnost, neustále pochybující," říká Tomáš Dvořák aka Floex, navenek možná působící poněkud nenápadně až introvertně, přesto dokázal svým druhým řadovým albem "Zorya" pořádně zatřást nejen alternativní tuzemskou scénou. Jeho hudební dílo, v pravdě mistrovské, sklízí jednu nadšenou kritiku za druhou, mimo jiné též figuruje v nominacích cen Apollo za nejlepší nahrávku roku 2011.

Tvůj druhý řadový počin "Zorya" vydaný pod hlavičkou Floex patří k absolutnímu českému unikátu a i v rámci celosvětové elektro-akustické scény náleží do nejvyšší kvalitativní ligy. Jaký je to pocit, být hudebním géniem?

Tak to začínáme hned pěkně zhurta! No vážně, necítím se hudebním géniem. Vnitřně si připadám jako velice nedokonalá osobnost, neustále pochybující, což ale zároveň vede ke kritickému pohledu. Mám spíš nějaké vnitrní principy a mechanizmy, abych se dostal tam kam potřebuji. Jak to jinak říct – důležité je mít vizi, být schopen si vytvářet, prohlubovat a rozvíjet "vlastní mikrokosmos".

Od tvého debutu "Pocustone", jímž jsi oslnil i porotce cen Anděl a zvítězil jsi v žánrové kategorii Taneční hudba, uplynulo předlouhých deset let. Jakými hudebními aktivitami jsi toto dlouhé období vyplnil?

Důležité bylo období studia na AVU, kde jsem sice dělal hudbu, ale trochu jinak – ve formě různých instalací a performance. Zajímalo mě hledání nových formátů a podob, jak hudbu vytvářet. Prostředkem měly být nové technologie. Vznikly instalace jako Křižovatka, RGB, Živá Partitura. Pokud se o těchto pracích chcete dozvědět víc, mrkněte sem.

Mimochodem, teď jsem se vrátil z Olomouce, kde jsme s Danem Gregorem (Initi) vytvořili novou instalaci Archifon 1. Je to po dlouhé době nějaká nová interaktivní věc, tak z toho mám radost. Z odsvěcené barokní Kaple Božího těla v Olomouckém Konviktu jsme udělali obří hudební nástroj, který mohli účastníci ovládat pomocí laserových ukazovátek. Vše se odehrálo v rámci mého oblíbeného festivalu PAF.

Co se týče hudby v klasickém formátu. Druhou desku Floex jsem se snažil vytvořit v průběhu posledních deseti let několikrát, ale nebylo to úplně úspěšné. Nepodařilo se mi prostě dát dohromady dostatečně přesvědčivý a konzistentní materiál. Něco, co by mě vnitřně uspokojovalo. Mezitím jsem spolupracoval s Amanitou Design, vytvářel soundtracky pro jejich hry a multimediální projekty. Poslední projekt "Machinarium" mi hodně pomohl uvolnit se, rozjet se. Plynule jsem pak přešel k práci na desce a šlo to o poznání líp.

Jsi proslulý svým perfekcionismem, "Zoryu" jsi komponoval několik let, nahrával jsi a masteroval v několika studiích, s každičkým detailem sis až pedantsky pohrál a na výsledku se to v plné míře kvalitativně podepsalo. Můžeš trochu poodhalit tvou hudebně-kompoziční alchymii, jakým způsobem se vlastně počiny typu "Zorya" rodí?

Deska vznikala na více místech, to je pravda, ale to byla spíš taková z nouze ctnost. Několik let jsem žil totiž částečně v Budapešti a mobilní studio které jsem si tam vytvořil bylo hodně skromné. Co se týče mixu a masteringu, na tom jsem spolupracoval s jediným dalším člověkem a dlouholetým kamarádem Matoušem Godíkem. Ten desce opravdu hodně pomohl, a to přesto, že to se mnou neměl vůbec jednoduchý.

Jinak "Zorya" je určitě hodně poznamenaná tím, že se v ní odráží úsilí posledních deseti let. Je to nakumulovaná energie různých období. Díky tomu je ten materiál méně koncepčnější, a více syntetizující, shrnující – více se snaží ten můj hudební svět obsáhnout v jeho celistvosti.

Protože nás čtou i muzikanti, můžeš přiblížit technické zázemí tvé hudební laboratoře, jaký používáš software, syntezátory, klávesy či další zajímavé mašinky?

Na tom vlastně moc nezáleží, většinou jde spíš o to, jak je ty věci schopen člověk mezi sebou propojit, nebo co je schopen z toho vycucnout. Poslední dvě desky ("Machinarium", "Zorya") jsem dělal v Logicu. Hlavním důvodem je jednoduchost notace, která mi vyhovuje, když se potřebuju podívat, co se v té hudbě vlastně děje, na to mi "piano roll" přijde trochu nepřehledný. Bude to asi i tím, že jsem hudbu dělal dlouhou dobu v midi notovém sekvenceru (Midisoft Session), v tomhle systému vznikal celý "Pocustone", odvykání bylo docela těžké.

Co jsem hovořil s různými muzikanty, některé hodně trápí, že po vydání alba by několik věcí udělali jinak (třeba těsně po vydání CD vyšel nějaký vychytaný plug-in do hudebního SW a litují, že jej nemohli aplikovat), někteří jsou dokonce takoví paranoici, že své kompozice nesčetněkrát přearanžovávájí či remasterují, až nakonec album nevyjde nikdy. Kdy u tebe nastává okamžik, že si řekneš, skladba je již na sto procent dokončena, pociťuješ těsně po vydání počinu, že bys něco udělal jinak?

Hm... tak takový paranoik nejsem. Ale asi bych byl docela rád, kdyby ta samá deska vyšla o několik let dřív. "Zorya" byla díky tomu neuvěřitelnému odstupu od první desky taková koule na noze, kterou jsem potřeboval odhodit. Mám teď pocit, že nové skladby by mohly vznikat uvolněněji a s nějakým jasnějším, koncepčnějším záměrem.

Krom dvou skladeb je "Zorya" instrumentální dílo, přesto nezapře zajímavé ideové pozadí. Na svém webu uvádíš, že název je inspirován slovanskou bohyní noci Zoryou Polunochnayou, která odkrývá hlubší a podvědomější vrstvy emocí v hudbě. Můžeš tento koncept trochu více přiblížit?

Vyjádřit v hudbě nějakou emoci, to je pro mě asi vůbec nejdůležitější. Do nové desky jsem se snažil vložit zahalenější, tajemnější, hlubší a taky melancholičtější pocity. Zorya Polunochnaya, kterou jsem původně objevil v knížce Neila Gaimana "American Gods”, se mi zdála jako trefná metafora.

Na albu se představilo několik zajímavých hostů, ať vokalistů či muzikantů, osobně jsem si zamiloval především tajemně melancholickou devítku "Nel Blu" s hostující zpěvačkou Marinellou Mastrosimone (z MUSETTY) a hned v závěsu zvláště flegmatickou čtyřku "Precious Creature" se svébytným jakoby zženštělým projevem Jamese Rona. Kde jsi na ně narazil a jak se podařilo s nimi navázat spolupráci?

Díky spolupráci na soundtracku pro "Machinarium" si mě začali všímat různí lidé z různých koutů světa. Je to případ MUSETTY, která se mi ozvala, krátce, co deska vyšla. V té době jsem už měl skicu "Nel Blu". Písnička původně vznikla tak, že jsem si brnkal nějaký akordy na Rhodse u Matouše Godíka ve studiu a zalíbily se mi na tolik, že jsem z toho udělal skicu pro skladbu. Tu jsem pak nabídl Marinelle a Matteovi, kteří na to vymysleli základ vokální linky s textem. Docela dlouho jsme si pak lámali hlavu nad druhou částí skladby. Nakonec jsme vyšli z nějakého mého melodického nápadu, který jsme společně dotáhli v Miláně v Matteově studiu.

"Preceious Creature" byla vůbec nejnáročnější skladba z desky. Hudba šla jak po másle, ale docela dlouho mi trvalo, než se mi podařilo najít ten správný vokál a jeho melodickou linku. Po pravdě původně tu skladbu měla zpívat Charlie One, nějak se nám to ale nepodařilo dostat tam, kde by se to nám oběma líbilo. Podal jsem si takový mini-inzerát na svůj web a ozval se mi James. Před tím jsem to ale ještě zkoušel dát dohromady se třemi jinými zpěváky. Byla to opravdu šílená anabáze.

Každopádně zásadním způsobem této skladbě pomohla kamarádka Anya Stuart (filmová režisérka, scénáristka a zpěvačka kapely ALVIK), která vymyslela na melodii, kterou jsem jí poslal parádní text. Ten text byl super v tom, že neuvěřitelným způsobem reflektoval můj původní "hatmatilkoidní" popěvek a přitom ještě obsahově vystihoval atmosféru té skladby.

Všechno mi to ale svým způsobem hrozně dalo, byla to pro mě lekce, díky níž jsem si ujasnil jaký postup mi při skládání zpívaných písniček vyhovuje a co písničce pomáhá a co naopak škodí. Na příště budu mít tedy spíš tendenci si melodie pro zpěv vymýšlet sám a taky mě tyto skladby budou nutit ke zjednodušování.

"Zorya" zatím sbírá samé frenetické reakce, jak ze strany odborné tak i laické veřejnosti. Jsou pro tebe důležité recenze na tvé počiny, nasloucháš reakcím posluchačů ve smyslu, když ti třeba někdo doporučí, ať uděláš něco tak či onak, zdali se skutečně přizpůsobíš přání fanoušků (což je koneckonců běžné v rocku či popu) a nebo je hudba Floexe výhradně odpovědí na hlas tvého srdce?

Snažím se ty recenze si moc nebrat, ale pravda je taková, že to na mě vliv má. Někdy mě to dokáže docela rozhodit. Některé věci jsou pro mě ale inspirativní, často i ty negativní. To mi ale hlavně hodně pomohlo v době, kdy jsem desku dával dohromady a občas posílal nějaké tracky kamarádům, jejichž názoru si vážím.

"Zorya" vyšla též v nádherném vinylovém provedení, stejně jako formou digital downloadu. Jak vnímáš tyto dva odlišné světy zachycení hudby - tradiční (nosiče) versus virtuální?

Po zvukové stránce, na rozdíl od mnohých jiných, mám docela rád digitální formáty. Vinyl se mi hlavně líbí jako objekt, samozřejmě je zvukově vřelejší, ale zase má nižší frekvenční i dynamický rozsah. Moje základní sbírka je digitální v mp3. Krom toho si buduji takovou elitní sbírku CD, do které si dokupuji tak tři až pět titulů ročně. Jsou to CD, které prověřil čas a vím o nich, že je budu milovat a poslouchat ještě mnoho let po jejich koupi.

Singl "Casanova" vyšel ke stažení zdarma, což je dnes běžná praxe a někteří interpreti zdarma poskytují i dlouhohrající a navíc velmi kvalitní alba (z příbuzného stylu třeba PRINCE OF TENNIS). Jak vnímáš tento trend, tedy poskytování regulérních alb zdarma interpretem a naproti tomu internetové pirátství?

Můj pohled na věc je, že si myslím že hudba by měla být za peníze, to je bez diskuzí, je v ní práce a energie a lidi by to měli hudebníkům nějak vracet. Pokud to tak nebude, tak tím zase bude trpět jen hudba, protože je potřeba získat nějaký prostor na to, aby se dalo něco smysluplného tvořit. Nechceme přeci jen rychlokvašky! Zároveň si ale myslím, že by měla být hudba hodně levná. Je to filosofie, podle které se snažím řídit i já. Mně docela dělá radost můj digiobchod. Je to pro mě moc příjemný v tom, že tam jednak můžu mít na jedné hromadě všechny své tituly a druhak mám vše pod svou přímou kontrolou. Nejrychlejší a nejjednodušší cesta pro mě i pro mé příznivce.

Na podporu desky též koncertuješ, před časem třeba ve společnosti DVA a KAZETY v brněnské Flédě. Jakým způsobem si připravuješ koncertní repertoár? Prezentovat na živo veškeré rafinované nuance, jež "Zorya" skýtá, asi není dvakrát jednoduché.

Je to spolupráce se dvěma dalšími hudebníky. Mariánem Petržalou na bicí a klarinetistou Jirkou Javůrkem. Hudba je naživo jednodušší, zvukové nuance se ztrácí, ale zase je organičtější a živelnější. Stále na tom pracujeme, osobně mám pocit, že je to tak na šedesáti procentech mých vlastních představ. Těším se teď na křest desky 31. ledna 2012 v Akropoli, kde bychom rádi představili vizuální verzi koncertu. Na té spolupracovala kamarádka Veronika Vlková a navíc tam bude i MUSETTA, takže si posluchači budou konečně moci poslechnout "Nel Blu" zpívanou přímo Marinellou!

V posledních letech registruji napříč hudebními žánry zvýšený zájem o tzv. retro vlnu, která má, dle mého názoru, zamaskovat kreativní vyhoření daných umělců, nicméně se zdá, že downtempo či obecně kontemplativní elektronika jako ambient, chillout, psytrance apod. zatím tomuto trendu odolává. Ostatně tyto žánry koexistují nejen mimo hlavní proud, ale řekl bych se vymezují i vůči klasické alternativě a stále v nich spatřuji nesmírně široké kreativní pole působnosti. Jak ty osobně vnímáš trendy v hudbě a jakým potenciálem naopak disponují výše jmenované kontemplativní styly ve smyslu dobové (trendové) rezistence?

Já to takhle vlastně asi moc neřeším. Retro styl nemám moc v lásce ze stejných důvodů, jaké si popsal. Svou hudbu vnímám trochu v jiném kontextu. Pro mě je vlastně docela zajímavé sledovat, jak lidi rozdílně mojí druhou desku chápou tady v Čechách a v zahraničí. Zdá se mi, že v Čechách je to vnímání zatížené "Pocustonem", které začátkem milénia zcela právem zapadlo do tehdejšího nástupu downtempa a jazzu. Bohužel se s tím veze i má druhá deska, kde ale vidím osobně posun. Potvrzuje se mi to i v reakcích ze zahraničí, kde jsem hudebníkem bez Pocustoidní historie. Tam je vnímaná "Zorya" spíš jako souputník na poli současné elektroakustické scény a že má blíž spíš k současné elektronice, soundtrackové či vážné hudbě. Tohle vidění je mi určitě bližší.

Jako hudební skladatel tvoříš soundtracky pro indie hry ze studia Amanita Design. Osobně jsem si některé herní soundtracky velmi oblíbil a interprety jako SOLAR FIELDS či JUNKIE XL považuji za invenčnější než etablované filmové skladatele. Sleduješ herní soundtrackovou scénu a v čem spatřuješ největší rozdíly mezi komponování filmové a herní hudby?

Sleduju jí, ale ne soustavně. Spíše skrz zajímavé tituly, které se ke mně dostanou od Jakuba Dvorského (zakladatel Amanity Design). Mezi filmovou a herní hudební tvorbou nevidím zásadní rozdíl. Snad krom toho, že ve filmu je ta vazba lineárnější a skladatel váže hudbu v čase daleko těsněji na obrázek, ve hrách to bývá volnější a je tam větší prostor na různé experimenty.

Přiznám se, že když jsem okusil zahrát si Machinarium, jednalo se o natolik odlišnou zkušenost oproti konvenčním hrám, že by mě zajímalo, jaké jsou na tyto hry odezvy? Je vůbec možné se dnes uživit tvorbou indie her a nebo je Amanita Design reklamní agentura s komplexním zaměřením a hry tvoří jen jako vedlejší produkt?

Amanita nikdy neměla formát "reklamní agentury” a jen v úplných začátcích se věnovala občasně jiným, než zcela autorským aktivitám. Poslední projekty, zejména pak Machinárium, byly více než úspěšné, což nám dává dlouhodobě prostor pracovat zcela svobodně a bez kompromisů. Je to bezva!

A na závěr se nemohu nezeptat, budeme na následovníka "Zoryi" čekat další dekádu a nebo připravuješ nějaký další materiál v přijatelnějším časovém horizontu? A na co se mohou fanoušci Floexe těšit v době nejbližší?

Myslím, že deset let to trvat nebude. V tuhle chvíli mám jako prioritu stále ještě koncertování. Důležitý bude již zmíněný koncert 31. ledna v paláci Akropolis, kam všechny srdečně zveme. Chystám též remix pro kapelu ZRNÍ a taky spolupráci s kamarádem Filipem Míškem aka Dikolsnem na společném EP.

foto: Matouš Godík, Jirka Libánský

Diskuze

Žádný komentář. Buďte první...!

Související články

Nejnovější diskuze

Avishai Cohen & Filharmonie Brno

Lenka Löfflerová anonym
06.12.15 | 19:31:00

RIVER

Mirek anonym
21.11.15 | 12:07:13

Dr. Dre - Compton

Ivoš Otcovský
18.10.15 | 20:43:29

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Jaroslav Burda
16.06.15 | 13:13:52

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Estragon anonym
16.06.15 | 11:30:55

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Cyberolas anonym
15.06.15 | 22:09:18

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Šárka Kindlová anonym
15.06.15 | 21:23:29

Mathias Grassow - Uttarakuru

Acerot anonym
31.01.15 | 11:02:09

Zajímavá "sluchátková" hudba roku...

Štěpán Šimek
15.01.15 | 09:27:18

Zajímavá "sluchátková" hudba roku...

Radek anonym
14.01.15 | 19:57:40

Více

Audio

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR - Godula

Běs
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube