Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Rozhovory

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Nejen o nahrávání sólového alba, vše prostupující lásce k hudbě a letmých dotyků křídel múz, spolupráci s multiinstrumentalistou a producentem Matoušem Godíkem a pudingu plném slz, jsme se bavili s křehkou nymfou s ruskými kořeny, Barborou Mochowou. Nahlédněme společně do duše mladé zpěvačky, která přináší svěží vítr moderního písničkářství s nádechem melancholie, plné průzračných tónů a poetických slov, plujících na hladině lesních tůní. Bílý havran rozprostřel svá křídla a Bára pro vás vykročila z jejich pochmurných stínů.

Neodolatelná. Prostě neodolatelná. Takové byly mé pocity poté, co dozněly poslední tóny singlu "Rise and Shine" (viz videoklip). Píseň je první vlaštovkou, velkým příslibem, z připravovaného sólového debutu (který můžete podpořit libovolnou částkou na HitHit.cz), který Barbora v současné době připravuje pod producentskou taktovkou Matouše Godíka. Abychom však hned z kraje nepředbíhali, začněme očekávanou otázkou.

Studovala jsi jazzový/popový zpěv na Pražské konzervatoři a Konzervatoři VOŠ Jaroslava Ježka; kteří interpreti formovali tvůj hudební vkus, a jak hodně se za ty roky na hudební scéně vyvinul/proměnil?

Řekla bych, že v životě jsem potkala pár pro mě velmi důležitých lidí, kteří na mě měli největší vliv, ať už svojí tvorbou nebo svým vlastním vkusem a citem pro hudbu. Prvním je můj nynější kamarád, varhaník a skladatel Martin Matyska. Chodila jsem od osmi let do ZUŠ na housle a Martina jsme měli na hudební nauku. Tehdy nás brával zpívat do kostela. Na to dodnes moc ráda vzpomínám. Po nějaké době založil středověko-renesanční kapelu VILLANELLA, ve které jsem několik let zpívala a hrála na housle. To bylo pro mě hodně zásadní. Je až neuvěřitelné, jak jsem tou starou hudbou nasákla a jak se to otisklo v mém vlastním skládání po tolika letech! Moje písně jsou, aniž bych si to dříve uvědomovala, často napůl modální, což znamená, že harmonie vychází z církevních modů (stupnic), které se používaly nejvíce ve středověku a renesanci. Smíchalo se to samozřejmě s dalšími vlivy, dnešní moderní harmonií a moderní dobou vůbec, ale ta stopa je tam velmi zřetelná. Když jsem byla starší, měli jsme spolu pár varhanních koncertů a program jsme pojímali "od středověku do současnosti", to bylo strašně zajímavé. Další faktor je, že jsem hrála dlouho na housle, jak jsem už zmiňovala, a tudíž mám hodně blízko i ke klasické hudbě.

V patnácti jsem se dostala na Pražskou konzervatoř, kde jsem měla ke zpěvu i povinný "klasický" klavír. Měla jsem skvělé profesory, na které také často myslím (František Kůda, Tomáš Víšek a Martin Vojtíšek). Každý z nich mi předal něco, z čeho dodnes čerpám. Na konzervatoři jsem také potkala mého velkého kamaráda, zpěváka Martina Růžu, který mě obohatil jak po lidské, tak hudební stránce a často mi vybíral písně. Například mě přivedl k Regině Spektor, která byla poté dlouho mým velkým vzorem a já se rozhodla, že se chci také doprovázet na klavír. To byl vlastně hned po zpěvu důležitý druhý krok. Už zbývalo jen začít skládat vlastní písně, jenže to ještě v té době nepřicházelo. Ale jak jsem hrála, pomaličku jsem začala přicházet na vlastní nápady. K tomu jsem potřebovala dojít a jsem moc ráda, že se to podařilo, protože jsem si to dříve neuměla vůbec představit.

Když kapela SINUHET sháněla zpěvačku a akordeonista a klávesista Michal Mihok mě oslovil na jednom školním koncertě, mohla jsem se tak seznámit s dalším pro mě tak důležitým člověkem, jinak frontmanem kapely PRVNÍ HOŘE, Milanem Urzou. Ten mi ukázal spoustu dnes mojí nejoblíbenější hudby. A to jsou např. ANTONY AND THE JOHNSONS, GOLDFRAPP (Felt Mountain), LANA DEL REY, DEAD CAN DANCE, z českých např. Marta Töpferová (MILOKRAJ), Vlasta Redl, Bratři Orffové a další. Ale hlavně také svoji vlastní hudbu – PRVNÍ HOŘE a KASPAR MELICHAR. To mě úplně uchvátilo a dokonce mi jeho písně hrály přes celou noc ve sluchátkách, jak jsem se od nich nemohla odtrhnout. Příjemně mi rvaly srdce...
Momentálně ještě stále studuji na VOŠ Jaroslava Ježka a moc mě to baví, vidím, že se toho musím ještě hodně naučit! (úsměv)

Patříš mezi umělce, kteří záměrně nic neposlouchají, aby nebyla jejich tvorba ovlivněna, nebo naopak vstřebáváš maximum sluchových vjemů? Kdo tě v dětství vedl k lásce k hudbě a v kolika letech ses vydala na profesní dráhu?

Na vstřebávání maxima sluchových vjemů jsem příliš líná osoba, žijící tak trochu ve vlastní bublině, kde mě spousta věcí až zázračně míjí. A teď nemyslím jenom hudebních. Často někdo musel přijít a přinést mi to na zlatém podnose. Ale že bych záměrně hudbu neposlouchala kvůli ovlivnění, to určitě ne. Když se mi něco zalíbí, poslouchám to 24 hodin denně. K lásce k hudbě mě vedli rodiče, taťka hraje na kytaru a zpívá, takže hudba byla v naší rodině vždycky přítomná. A kdy jsem se vydala na profesní dráhu? Já jsem už od školky věděla, že chci dělat tohle! (usměv)

Barbora Mochowa - to mi nezní příliš česky. Působíš na pražské hudební scéně (především na té alternativně zaměřené), v textech používáš vedle češtiny také angličtinu a ruštinu. Jak to tedy je? Kam sahají tvé kořeny a má tato skutečnost nějaký vliv na tvé písně?

Moje prababička z matčiny strany, Žofie, pocházela z Ruska. Celá naše rodina na ni vzpomíná jako na úžasného člověka, proto se k ruským kořenům hlásím. Jméno Mochowa - Mochow, však pochází z taťkovy strany, kde máme německé kořeny.

Vraťme se k hudbě. Aktuálně připravuješ své sólové album, kterému předcházel video singl "Rise and Shine". Všiml jsem si, že se role producenta přeobsadila a Martin Peřina přenechal knoflíky ve studiu Matoušovi Godíkovi (KA4T, AKLINE, MYTHEMATIC, -123MIN aj.). Přitom Martin, známý především z projektu BETWEEN THE PLANETS a SOUSEDI, produkoval už studiovou desku "Nocturno" od pražských SINUHET (na které také zpíváš)...

Martin se rozhodl, že se teď bude věnovat svojí vlastní tvorbě a producenství na jiných projektech na nějakou dobu zanechá. Přirozeně mě potom napadl Matouš Godík, protože to je špička ve svém oboru a z desky "Šero" od Bratrů Orffových, kterou produkoval, jsem úplně nadšená! Moc se na tu spolupráci už těším.

Prozradila jsi mi, že SINUHET jsou aktuálně u ledu. Jak se ti ale s Martinem na "Nocturnu" spolupracovalo a jak došlo k hostování v písni "Through the Canyon"? To je přeci něco úplně odlišného než v čem většinou můžeme tvůj vokál slyšet.

S Martinem se mi pracovalo moc dobře, má totiž skvělé nápady a je to pohodář. Jednou mě při nahrávání SINUHET požádal, zda bych do jeho tehdy nové písně "Through the Canyon" nenazpívala nějaký vokál. A protože se mi ta skladba moc líbila, hned jsem souhlasila. Stylově vyhraněná nejsem, záleží jen na tom, jak mě ta hudba osloví. Nikdy bych například nekývla na žádný komerčně laděný projekt. Považovala bych to za absolutní sebezapření.

Jak se ti zpívaly texty Milana Urzy na "Nocturnu"? Je to těžké, vcítit se do myšlenkových pochodů a představ někoho jiného? Obsah je velmi poetický a mám skoro pocit, že ti slova psal takříkajíc na tělo. Jistě se ale těšíš na absolutní kontrolu a odpovědnost za texty, hudbu, atmosféru na tvé nadcházející nahrávce.

S Milanem máme velmi podobné cítění a vidění světa, takže jsem se s jeho texty dokázala lehce ztotožnit. Moc obdivuju všechnu jeho literární tvorbu, včetně textů a románů. Ale samozřejmě každý člověk má trochu jiné vyjádření a já se moc těším na to, že budu moct sdělit něco, co vychází přímo ze mě. To je nenahraditelný pocit.

Je pro tebe podstatné prorazit jako sólová interpretka? Pociťuješ potřebu povolit svým múzám otěže, doutná v tobě žár sebevyjádření?

Není pro mě ani tak důležité prorazit, jako spíš něco říct. A ta touha něco říct je hodně silná, to ano. (úsměv) Jaké to bude mít ohlasy, na tom už tolik nezáleží, hlavní pro mě je, abych tady nějaký ten otisk zanechala a aby to alespoň pro jednoho člověka něco málo v jeho životě třeba znamenalo.

Co tě vlastně inspiruje v těchto dnech? Vím o tobě, že se vedle hudby věnuješ malování; považuješ se za renesančního člověka? Dovolil bych si tvrdit, že jsi velmi poetická duše, která se zalíbením opěvuje přírodu, melancholii, podzimní mrazíky...

Nejvíc jsem toho nakreslila jako dítě a potom v pubertě. Pak mě to na nějakou dobu opustilo, ale ráda bych se k tomu zase naplno vrátila... Jestli jsem renesanční člověk, to nevím, to nechám na posouzení druhých (úsměv). S tou přírodou jsi mě odhadl správně. Příroda mě velmi inspiruje, každé ráno, když vycházím z domu, pokaždé jsem znovu fascinovaná třeba jen při pohledu na stromy. Celkově vnímám atmosféru každého dne, jeho vůni, vybavují se mi vzpomínky na podobné dny v minulosti. To je úžasná melancholie. Přináší takový zvláštní radostný smutek. Proto např. miluju Olšanské hřbitovy. To je nepopsatelná atmosféra starých zrezivělých plůtků a luceren, všudypřítomného "nesmrtelného" břečťanu a krásných soch, které se postupně rozpadají... Tam se člověk dívá marnosti do očí, ale s pocitem štěstí, protože tak to má být a tak je to krásné. A my budeme ještě chvíli tady.

Také miluju střídání ročních období. Absolutně nejšťastnější jsem na podzim. Možná bych ještě mohla zmínit takovou svoji zálibu v ptactvu. Konkrétně jsou to havrani, vrány a kavky. Ty mě prostě fascinují, tihle ptáci z jiných světů. Několikrát týdně jezdím přes hlavní nádraží, kde havrani sídlí, vždycky se tam zastavím a pozoruju je. Nejkrásnější to bylo zkraje jara, kdy havrani stavěli hnízda, takže slétávali na zem pro větvičky a člověk si je tak mohl krásně prohlédnout, i když z určité vzdálenosti, protože jsou docela plaší a opatrní. Aby taky ne, když nosí tak důležité tajemství. Když se mi na nějakého podaří dívat zblízka, je to vždycky magický pocit. Teď, když jsou už stromy obrostlé listím, není na ně skoro vidět, ani moc neslétávají na zem, jen je slyšet to jejich krákorání. Ale kavky vesele poskakují po lavičkách a lidí se moc nebojí.

Čekám, že někdy uvidím bílého havrana. Bílý havran je zvláštní bytost. Přichází jako černí havrani z nějakého tajemného, temného světa, ale zároveň s sebou přináší jakousi čistotu. Čistotu temnoty...

Tvé sólové album dostalo do vínku pracovní název "Tears in the Pudding". To je zvláštní kombinace. Popláčeš si občas nad pudingem nebo to s tím názvem nebude tak jednoduché? (smích)

Puding je jedna z mých nejoblíbenějších potravin, občas si jich udělám celou várku a pak se jimi dva dny živím (smích). Nicméně je to název jedné písně, která na albu zazní, mojí předělávky skladby "Yachting" od Erika Satieho. Je to o plynutí času a celkově to vyznívá tak trošku psychopaticky. (úsměv) Je to na jednu stranu vážná věc, ale pasáž, kde se v angličtině zpívá "vybreč si svoje slzy do pudingu...", je lehce ironická, tragikomická, možná je to jako kdyby se člověk trochu zbláznil, asi tak by se to dalo vysvětlit. (úsměv) Všechny texty mi píše Alice Bauer. Řeknu jí, jak tu píseň cítím, co by měla vyjadřovat a Alice se na to dokáže skvěle napojit. Někdy dokonce objeví a přijde na něco, o čem ani nevím, že tam je, a většinou musím uznat, že to tam skutečně je!

Rád bych se ještě vrátil k singlu "Rise and Shine". Text je z dílny Alice Bauerové, za produkcí stojí Martin Peřina; kdo je zodpovědný za režii videoklipu? Nejen zvukově, ale i obrazově jde bezpochyby o práci na světové úrovni. Má dnes ještě smysl natáčet klipy? Předpokládám, že využití měl především na oblíbených sociálních sítích, YouTube apod. Jakou jsi měla zpětnou vazbu?

Nejvíce za klip vděčím šikovnému kameramanovi Janu Škopovi. Natáčení bylo docela náročné, byla ten den strašná zima! Ale nakonec jsme to zvládli a já jsem spokojená. Chtěla jsem natočit video, protože vím, že lidé se spíš podívají na klip, než by si pustili samotnou píseň. A ukázalo se to jako pravda, protože klip se víc začal přirozeně mezi lidmi šířit. Ohlasy byly převážně pozitivní, což mi samozřejmě udělalo velkou radost!

Ptám se z toho důvodu, že mezi singlem a plnohodnotnou nahrávkou uplyne dost času. Testuješ si tak posluchačské okolí, nebo píseň, které dominuje tvá překrásná hra na piáno, vznikla spontánně a "muselo to ven"?

Děkuju! Původně jsem si myslela, že nahrávání půjde rychleji, ale mezitím proběhlo pár změn plánu. Když jsme dodělali píseň "Rise and Shine", chtěla jsem ji zveřejnit hned, přesně z toho důvodu, jaký zmiňuješ. Byla jsem strašně zvědavá, jak na to lidé budou reagovat, co můžu očekávat, až třeba vyjde celá deska. Reakce lidí mě moc mile překvapila! Mám teď velkou motivaci a doufám, že fanoušky "Rise and Shine" nezklamu! (úsměv)

A propos, rád bych nahlédnul do nástrojové kuchyně. Věřím, že se ráda pochlubíš nástrojovou aparaturou. Na co vzniká album "Tears in the Pudding"? Nějaké perličky z natáčení (v této souvislosti)?

Vždycky nahrávám na křídlo Petrof. Je to můj neoblíbenější klavír, má překrásný, měkký zvuk – vlastně takový slovanský. Naopak Steinway mi nevyhovuje, i když je to špička mezi klavíry, na mě je moc tvrdý. Co se týče samotného nahrávání, většinou nahrávám dohromady klavír i zpěv, aby se zachovala určitá živost a autenticita. Nemám ráda sterilitu. Pod slovem dokonalost si představuji něco, co je právě lehce nedokonalé. Pak je to ono! Nic zvláštního se mi asi při nahrávání nestalo, snad jen při jednom, kdy někdo začal hrát pod okny na trubku (smích). V "Rise and Shine" je to na jednom místě trochu slyšet, ale kdo o tom neví, asi to tam neobjeví. Alespoň je tam zachycený okamžik…

Jakou nahrávku mají tví fanoušci očekávat? Využij prostor a poděl se s námi o své pocity.

Písně na "Tears in the Pudding" se ponesou v podobném duchu jako "Rise and Shine". Bude to deska komorní, kde bude dominovat zpěv s klavírem a u poloviny písní uslyšíte i živý smyčcový kvartet. Celé to bude spojeno s elektronikou, o kterou se postará Matouš Godík. Zazní tam úplně všechno, co mám momentálně na mysli a na srdci. Kdo se nebojí trochy smutku a melancholie, může se těšit! (úsměv)

Nelze přeslechnout tvou vynikající úroveň angličtiny v textech. Opravdu mě zarazilo jak svěže a zároveň přesvědčivě zníš. V kombinaci s excelentním zvukovým kabátkem je radost tvé písně poslouchat. Dočkáme se na tvém debutu pouze angličtiny nebo půjde o směsici jazyků. Na jaký typ písní je podle tvého názoru ruština vhodná?

Tak teď bych se asi měla k něčemu přiznat dřív, než to bude odhaleno (smích). Anglicky skoro vůbec neumím a hodně se za to stydím.

To není možné...

Výslovnost je v současné době asi to jediné, co mi na angličtině docela jde (smích). Samozřejmě jsem ve škole vždycky angličtinu měla, ale vytvořila jsem si k ní nějaký blok a nechtěla se ji učit. Můj problém je v tom, když něco "musím". Pak je to úplně ztracený! Angličtinu mám přitom velmi ráda, moc dobře se mi v ní zpívá, protože umožňuje si pohrávat s hlasem, na rozdíl od češtiny, ke které se musí přistupovat s úctou, protože je to průzračný, krásný jazyk a potřebuje jemnější, čistší zacházení. Na prvním albu budou všechny písně v angličtině a jedna v češtině, ale nic o ní zatím neprozradím. Ruština - myslím, že se hodí do písní, které jsou nějakým způsobem slovanské, lehce bolestné a zároveň hrdé...

Nedávno jsi spustila crowdfundingovou kampaň na českém portálu HitHit.cz, který propojuje kreativní lidi s těmi, kteří je chtějí podpořit. Plní sny umělcům, kreativcům jako jsi ty. To mi přijde jako fantastický nápad jak sponzorovat oblíbeného umělce a ještě k tomu získat unikátní odměnu například ve formě volných vstupenek, soukromého koncertu či podepsaného alba. Mimojiného také vybraná částka umožní spolupráci se smyčcovým kvartetem KVINTESENCE QUARTET.

Ano, jsem moc ráda, že něco takového existuje, protože vytvořit profesionální nahrávku je přeci jen pro chudou studentku hodně finančně zatěžující... (úsměv) A desku zkrátka natočit musím, protože nic jiného dělat neumím! Moc děkuji všem, kteří mi pomohli!

Podle koncertního kalendáře se zdá, že stojíš především o koncerty v intimnější atmosféře. Vyhovuje ti hraní i na otevřené scéně nebo raději inklinuješ ke komornější, klubové atmosféře? Vybavíš si, kde jsi hrála vůbec poprvé a jaké jsi měla pocity?

Každý hudebník si určitě přeje hrát na velkých pódiích pro spoustu lidí (úsměv). Ale komorní atmosféra, kde máš možnost společně s těmi lidmi "dýchat", napojit se úplně, ta je taky úžasná. Kde se budou moje koncerty odehrávat nejvíc, bude v budoucnu záležet na velikosti okruhu fanoušků. Ale nečekám, že by to byla nějaká velká masa lidí (úsměv). Tak uvidíme.

Máš před vystoupením nějaký rituál nebo snad trému?

Dříve jsem hodně nosila amulety a různé kameny pro štěstí. Pak jsem si ale všimla, že jeden konkrétní přívěsek mi nosí smůlu, takže jsem se začala takových věcí naopak bát (smích). Ale pořád mám pro takové předměty slabost. V normálních dnech, kdy mě nic důležitého nečeká, právě takové věci nosím při sobě, často mi něco připomínají, mám z nich takový hezký pocit. Nedávno jsem se zastavila v jednom vetešnictví a v jedné vitrínce jsem mezi namačkanými hračkami zahlédla starého plyšového pejska. "Vetešek" si mě přivolal, nemohla jsem bez něj odejít. Ale zpátky k rituálům, jediné, co na koncerty vozím, je krásný obrázek bílého havrana od Lény Brauner, který jsem dostala od mojí nejlepší kamarádky.  Opravdu ho musím mít na každém koncertě. Nedávno, když jsem jela na koncert do Kutné hory, zapomněla jsem si stojan na klávesy i stoličku, ale obrázek jsem měla! (smích) Co se týče trémy, tak tu určitě mám. Někdy víc, někdy míň, záleží na prostředí, atmosféře a jak se ten den cítím. Párkrát jsem zažila opravdu velkou trému, ale prý to na mně není vůbec vidět, takže asi umím docela dobře kamuflovat. (úsměv)

Jaká je Bára v soukromém životě? Děláš mezi soukromím a muzikou tlustou čáru nebo se rovina osobního života s hudební kariérou přirozeně prolíná?

Bára zpívající je stejná jako Bára v soukromém životě. Možná, že skrz moje písně se ale projevuje něco víc hluboko ve mně. Je totiž zvláštní, že v normálním životě mě lidé spíš znají jako holku, co se často směje, i když vůbec není proč (smích), na rozdíl od hudby, kde se to skoro vůbec neprojevuje – samá melancholie a deprese. Kdysi na základce to bylo s mým smíchem docela extrémní, protože jsem kvůli tomu byla neustále vyhazována ze třídy a byla jsem dokonce vážně nařknuta z toho, že něco "beru"! (smích) Protože jindy jsem zase byla úplně nepřítomná, takže chápu, že to tak mohlo působit. Je to asi nějakou zvýšenou citlivostí na všechno, ale řekla bych, že to, co je v mojí hudbě, jsem asi nejvíc já...

Díky za tvůj čas a zajímavý rozhovor. Je něco, co bys ráda vzkázala našim čtenářům?

Já ti taky děkuju! Čtenáře moc zdravím a přeju jim magické teplé letní noci a bouřky!

Odkazy:
bandzone.cz/barboramochowa
Facebook
youtube.com/user/barboramochowa

Diskuze

Cekem příspěvků: 4

Jaroslav Burda16.06.15 | 13:13:52
Estragon16.06.15 | 11:30:55
Cyberolas15.06.15 | 22:09:18
jste skvěláŠárka Kindlov...15.06.15 | 21:23:29

Nejnovější diskuze

Avishai Cohen & Filharmonie Brno

Lenka Löfflerová anonym
06.12.15 | 19:31:00

RIVER

Mirek anonym
21.11.15 | 12:07:13

Dr. Dre - Compton

Ivoš Otcovský
18.10.15 | 20:43:29

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Jaroslav Burda
16.06.15 | 13:13:52

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Estragon anonym
16.06.15 | 11:30:55

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Cyberolas anonym
15.06.15 | 22:09:18

Barbora Mochowa - Mávnutím křídel havraních

Šárka Kindlová anonym
15.06.15 | 21:23:29

Mathias Grassow - Uttarakuru

Acerot anonym
31.01.15 | 11:02:09

Zajímavá "sluchátková" hudba roku...

Štěpán Šimek
15.01.15 | 09:27:18

Zajímavá "sluchátková" hudba roku...

Radek anonym
14.01.15 | 19:57:40

Více

Audio

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR - Godula

Běs
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube